Výpočetní technika,
naše noční můra.
Emilova praktika:
půjčuje si bůra.
Automaty? Závislost!
To je přece jasné!
Cola nebo Mirinda?
Copak asi padne?
Nekorektní chování,
to je u nás normálka.
S třídnicí ho naháníme.
Že by špatná morálka?
Lukrativní nabídky
on nám činí stále.
Neberem si servítky,
řveme neustále.
Přezdívku má vetešník,
ve znaku má hrocha.
Kredity si nepíše,
ještě se tím kochá.
Kredity se samy ztrácí,
zcela běžná nehoda.
Všichni u něj propadáme,
trochu zvláštní náhoda.
Ze všeho se vykecává,
my však stále vedem.
Jenom ať si nemyslí,
že nás utře, Eman jeden.
Autorka básně: Pavlína Ch.
Přidejte odpověď