Předmluva od matky: Na tuto báseň jsme narazili náhodně. Byla ručně napsaná, ostatní básně byly vytištěny na domácí tiskárně. Podle písma ji zřejmě napsala na vysoké škole. Vy, kdo jste ji znali, tak ji v této básni určitě poznáte. Často se zamýšlela nad životem, pořád něco rozebírala a řešila…
Chceme být hvězdy v záři reflektorů,
snad abychom vyplnili naše prázdné životy.
Většinu dne trávíme u svých monitorů
a virtuální realita tvoří naše hodnoty.
Zavřeni ve svých útulných krabicích,
cítíme se tak bezpečně.
K tomu, co děje se v našich ulicích,
stavíme se raději netečně.
Stovky lidí necháme číst své myšlenky,
zoufale žádáme pozornost.
Kde jsou ti, co znají tě od plenky?
Nechals je za dveřmi s nápisem minulost.
Zeptej se té stovky lidí na Facebooku,
co o tobě vlastně ví?
Jsi často ve Starbucksu
a nechal sis potetovat ruku.
Takové o sobě podáváš svědectví!
Autorka básně: Pavlína Ch.
Přidejte odpověď