S roubíkem přes oči, s roubíkem v ústech,
spoutaná krčí se v rohu, tmavém koutu lidské duše.
Však můžem být vděční, že tam dodnes vůbec přežila.
Čekali jste snad, že bude duši vládnout?
V této době? Na tomto světě?
Říkáš si: snad to stihne za mého života.
Já také, možná už tu byla…
Autorka básně: Pavlína Ch.
Přidejte odpověď