V temné noci,
kdy chlad zebe,
spatříš jenom tmavé nebe,
hvězdy a zář jasné luny
na jezeře zářící,
stříbrným když vláknem šije
vzory kráse patřící.
Utichl již hmyzu hlas,
úctu vzdává kráse.
Zastavil by pro ni čas,
nejde to – však nevzdává se.
Perly rosy líně sedí,
na okolí pyšně hledí,
neb svou krásu znají,
jiným pohrdají.
Autorka básně: Pavlína Ch.
Přidejte odpověď