Před pár lety bych tomu nevěřila, že budu řešit advent. Adventní věnce jsem nikdy nekupovala a ani nevyráběla. Považovala jsem tento obyčej za zbytečný. Byla jsem ráda, když jsem celá uštvaná před Vánoci napekla cukroví, trochu poklidila, umyla okna a nazdobila stromeček. Pak jsem se také musela samozřejmě postarat o kapra a bramborový salát. Bez toho by Vánoce nebyly Vánocemi. Pro většinu žen jsou Vánoce svátky za trest.
Nejhorší pro mě však bylo vymyslet a pak také sehnat dárky. Vždy jsem se snažila, aby dárky nejen potěšily, ale byly i praktické. Žádné blbosti, které skončí za pár dní v koši. A to už je náročné. Nad tím jsem se vždy musela pořádně zamyslet. S dětskými dárky je to trochu jinak. Tam se musí i nějaká ta blbost, ze které budou mít děti radost, pořídit.
Čas běží a můj pohled na Vánoce se změnil. Již několik let jsem si říkala, že z cukroví se jenom tloustne, že nebudu péct. Když si ale kolegyně v práci povídaly o tom, kolik toho už napekly, tak jsem podlehla a také něco upekla. Loni jsem už byla statečná a neupekla nic.
No co, nic neupekla! Já jsem prvně v životě ani neozdobila stromek. Na chatě jsem uřízla pár smrkových větví, trochu je ozdobila a byly Vánoce.
Je pravda, že Vánoce jsou od smrti mé dcery pro mě dost těžké období. Ta je milovala! Chodila oblečená do svetrů s vánočními motivy, nosila červenou svítící čepičku a všechny nás oblékla do vánočních ponožek. S ní byly Vánoce Vánocemi.
V současné době myji okna a uklízím, když je potřeba, vánoční cukroví nahrazuji jiným oblíbeným pečivem, místo stromku dávám do vázy ozdobené smrkové větve. Ze starých tradic udržuji jenom svícen za oknem. No a při tom vzpomínám na dceru. To byla vždy její starost. Jakmile se setmělo, rozsvěcela svícen. Když náhodou zapomněla, už jsme volali: „Pájo, už je tma“. Teď tato tradice přešla na mě.
Nově teď vyrábím dekorace na Páji hrob. Mohla bych je samozřejmě koupit, ale nebylo by to ono. Jednak moje z čerstvého materiálu déle vydrží a pak do toho vkládám i kousek svého srdce. Není to nic profesionálního, ale to není ani většina, které nabízejí v květinářstvích. Na první pohled vypadají dobře, ale na druhý už je to horší. Je pravda, že práce na kšeft musí odsejpat.
Čerstvé chvojí si nařežu na zahradě, koupím nějakou dekoraci a můžu se dát do díla.
Letos jsem si prvně řekla, že si vyrobím věnec i pro sebe. Abych si to náhodou nerozmyslela, tak když byl Krušnohorec na nákupu, zakoupil 4 svíčky. Je možné, že se tím chtěl také podílet na výrobě adventního věnce.
A protože si o věnci nic nenačetl, přinesl stříbrné. Později jsme zjistili, že by měly být fialové. Fialová barva značí noblesu. Můj první věnec a hned bez noblesy. I když jsem si všimla, že v obchodě to také neřeší. Prodávají věnce v nejrůznějších barvách.
Kruh symbolizuje věčnost, měl by být z něčeho zeleného, tak to bychom měli správně. Mělo by tam být něco červeného, protože červená se zelenou symbolizují život. Tu jsem tam neměla. Dodala jsem tedy nad můj plán červenou mašličku. Místo fialových svíček jsem přidala fialovou dekoraci. Takový malý pokus o záchranu věnce.
Tak jestli mě to do příštího roku nepřejde, tak půjdu do fialových svíček.
Dnes je první adventní neděle a já zapaluji první adventní svíčku, která symbolizuje Naději.
Tak žijme všichni alespoň týden v naději, než zapálíme druhou adventní svíčku, která je symbolem lásky.
Přidejte odpověď