Po několika letech měl domů přijet syn Tom. Asi to má dál, než já k němu, protože si neumím představit, proč když já k němu jezdím dvakrát do roka, proč se tady taky někdy neukáže. Měl původně přijet s belgickým kamarádem Tomem. Na poslední chvíli se k nim přidal ještě Maďar Arpad. Jeli na hudební festival Povaleč. K nám měli dorazit někdy v noci, přespat a druhý den pokračovat na festival.
Chlapci jsou trochu dobrodruzi. Na cestu se vydali kemprem z roku 1980. Po dálnici s ním jezdí osmdesátkou, do kopce i třicítkou. Měla jsem obavy, co budou dělat, když se jim cestou auto porouchá. Snažila jsem se syna přemluvit, aby přijel osobním autem. Je to přece jenom nějakých 650 km.
Syn se mnou moje obavy očividně nesdílel. Na cestu se těšil, na spaní v kempru také a přijet něčím jiným ho vůbec ani nenapadlo. Prý ho alespoň vyzkouší na dálku.
Nachystala jsem všem spaní a teď se nabízela otázka, co jim uvařit? Určitě přijedou žízniví a hladoví. Vím, že oba Tomové nejedí maso a nepijí alkohol. Ale co Arpi? Tak super. Maso jí, mám mu udělat český guláš. Jejich guláš je prý něco jako naše gulášovka. Je řídký a plavou v něm brambory jako v naší polévce. Bylo to pro mě překvapení. Do teď jsem si myslela, že Maďaři a gulášek patří k sobě. Češka bude předvádět Maďarovi, tedy podle mě, jejich národní jídlo. Chtěl guláš, má ho mít.
No a co s těma dvěma odpůrci masa? Vymyslela jsem polévku z hlívy ústřičné a domácí sýrovou pizzu. Navrch upeču borůvkový kynutý koláč, případně nabídnu nějaké ovoce.
Na chatě byl Krušnohorec s vnoučaty, pro které jsem po celý týden připravovala proviant. Tedy z jednoho vaření do druhého. Odjela jsem z chaty a navečer jsem vyrazila na nákup surovin, abych zase něco nachystala pro druhou skupinu strávníků.
Houby měli, maso na gulášek také, k tomu jsem do košíku přihodila nejrůznější druhy sýrů a zbytek byl už doma. Pustila jsem se do polévky. Oloupala jsem cibuli a brambory, vše nakrájela a volal syn. My ani tak hlad nemáme, hlavně potřebujeme sprchu. Když jsem mu řekla, že chystám polévku z hlívy ústřičné, tak mi řekl, že by chtěl nějaké normální jídlo.
To mě dost rozhodilo. Co je normální jídlo? Bez masa mám dost omezené možnosti. Dáme si s Tomem také ten tvůj guláš, pravil syn. Jenom omáčku bez masa s knedlíkem. S tím jsem nepočítala. Guláš už jsem měla rozvařený a pro tři toho zrovna nebylo. Místo knedlíku jsem nakoupila čerstvý chléb a rohlíky. Chtěla jsem si to večerní vaření trochu zjednodušit.
Tak jo. Přidělala jsem omáčku a pustila se z půl kila mouky do knedlíků. Ať je dost.
Pak jsem se pustila do borůvkového kynutého koláče. Taky zrovna žádná rychlovka.
Chlapci dorazili kolem jedenácté hodiny večer. Cesta šla dobře, takže žádná druhá hodina ranní, jak původně avizovali.
Už na ně čekala koupelna, do které se zrovna nehrnuli. Pokukovali po jídle a pití. Ohřála jsem gulášek, nandala knedlíky a chlapci se pustili do jídla. Začala jsem připravovat domácí bezinkovou limonádu s mátou. Arpi mě zase zaskočil. Chtěl pivo. Asi mě to mělo napadnout. Taky, co jiného ke guláši. Tím, že Tom pivo nepije, tak jsem žádné nekoupila. Naštěstí jsem objevila asi dvě Krušnohorcova v lednici.
Chlapci si přidali, guláš jim moc chutnal. Pak se pustili do koláče.
Začali jsme rozebírat guláše. Říkala jsem Arpimu, že mi u nás vaříme i maďarský guláš. Byl zvědavý, jak takový guláš vypadá a čím se liší od toho, který jedl. Napadla mě paprika. Musí v guláši plavat proužky barevné papriky, pak je zaručeně maďarský. Tak snad jsem mu neřekla nějakou blbost, pomyslela jsem si. No a tak by se dalo v guláších pokračovat. Když do guláše přidáš kukuřici, je mexický, když kysané zelí, je segedínský,…
Arpi musel dojet do Čech, aby se dozvěděl, jak má vypadat maďarský guláš. Nakonec jsme se dohodli na tom, že z jídla, do kterého se přidá paprika, se stává maďarské.
Ani po jídle chlapci nevypadali, že by jim koupelna chyběla. Myslím, že jediný můj syn si dal sprchu.
Ráno přišly na řadu veselé chleby. A protože jsem jim tam přidala plátek červené papriky, byly z nich maďarské chleby.
Chlapci odjeli s tím, že je zase mohu někdy čekat na byt a stravu.
Vypravila jsem se zpátky na chatu za druhou skupinou strávníků. Historka s paprikou se uchytila a i na chatě jsme měli všechno maďarské.
S vnoučaty jsme jeli na výlet a zašli jsme si při té příležitosti na oběd. V nabídce byl maďarský guláš. Rozárka si ho objednala. Ani nevím, jestli na něj měla chuť a nebo se chtěla přesvědčit, jaká jsem kuchařka. Tak teď se uvidí, jestli jsem tomu Arpimu nelhala. Bude v něm paprika a nebo ne? A byla. A hned dva druhy. Červená a žlutá. Mezinárodní konflikt byl tedy zažehnán.
Příště Arpimu uvařím maďarský, aby ochutnal, jaký guláš se podle nás v Maďarsku vaří!
Borůvkový koláč vypadá naprosto fantasticky!!!