Letos jsem se s tím svým zahradničením opravdu vyznamenala. Sázela jsem dýně hokaido a mám plnou zahradu patizonů. Nedávno jsem byla u sestry v Polabí. Tam všechno dozrává dříve něž u nás v horách. Nabízela mi patizony od sousedky. Co bych s nimi asi tak dělala, pomyslela jsem si. Naposledy jsem je viděla ve své kuchyni více než před třiceti lety. To mi tehdy nosila sousedka od naproti své výpěstky ze zahrady. Ani už nevím, jak jsem je připravovala.
Každým rokem si na zahradě vysázím tak dvě sazenice dýně hokaido. Ani je nepředpěstovávám, píchnu semínko do záhonu a čekám, až vzejde. Letos jsem si výjimečně koupila ve výprodeji za pár kaček jednu sazenici. A protože jedna se mi zdála málo, tak jsem k ní přidala do nadzemního záhonu další semena. Dlouho se tady nic nedělo, tak jsem píchla další semena k cuketám do horního záhonu.
Semena se sice uchytila, ale zakoupená hokaido už měla dva plody a moje stále nic. Rostly jako z vody, opustily záhony a začaly se roztahovat po zahradě.


Určitě by to chtělo některé vytrhat, ale moje nerozhodnost mi to nedovolila. Čekala jsem na první plody. Ty rozhodnou. Odjela jsem a mezitím se jednotlivé odnože rozvětvily, propletly se mezi sebou a když jsem se vrátila, netušila jsem, co z čeho vyrůstá. Začaly se objevovat první plody a hokaida to nebyla. K mému úžasu to byly právě mnou zapovězené patizony. Dýně žádná. Zakoupená sazenice hokaida se asi zalekla a další plody se na ní již neobjevily. Kousek za plody jsem ji již dříve zastřihla a očekávala, že se objeví další postranní výhonky. Nestalo se tak. Z dýněmi mám pro letošek šlus.
Vzpomněla jsem si, že loni na podzim jsem si přivezla ze Švýcarské farmy Jucker dvě okrasné dýně. Teprve teď mě napadlo, že to nebyly dýně, ale patizony a že jsem si schovala z jedné semínka. Došlo k záměně a teď jich mám plné záhony. Co záhony, patizony budou do podzimu všude. Jediné pozitivní na tom je, že nebudeme muset sekat trávu.

Každý asi uhodne z jaké.

Semínka z jednoho patizonu a vzešly z něj různobarevné plody. A myslím, že není všem dnům konec. Na záhonech se rodí další a další.

Záměna semínek mě donutila si něco o patizonech načíst. Když už vyrostly, tak je přece nevyhodím. Kdyby se mi toto nepřihodilo, tak by u mě zůstaly nadále tabu. Někdy nám náhoda, v mém případě blbost, rozšíří obzor.
Už jsem uvařila patizonovou krémovou polévku. Recept brzy dodám. Překvapila mě, opravdu jsem si pochutnala. Někdy je dobré zbavit se předsudků a vyzkoušet nové.

Přidejte odpověď