Od roku 2019 vlastním vozidlo Ford Focus Mk IV. Je to tedy největší a poslední čtvrtá generace Focusu. Vůz vyráběli od roku 2018 do listopadu 2025 a byl to poslední „obyčejný“ Ford v Evropě, není to SUV ani elektromobil. Moje verze je ještě z doby, kdy nenabízeli mildhybridy, je to klasický vůz s benzínovým motorem, i když má start/stop a řadu dalších elektronických systémů.
Vůz má tříválcový motor 1.5 EcoBoost s výkonem 150 koní a v motorovém prostoru také olověný bezúdržbový dvanáctivoltový akumulátor. A ten po sedmi letech provozu náhle zemřel. Baterie mají v osobních autech obvykle vydržet tři až pět let. Mně obvykle vydržely v předchozích vozech kolem osmi let, takže ta baterka už měla nárok na odchod do věčných lovišť. Její výměna nebyla ale tak jednoduchá, jak jsem předpokládal.
Návod v příručce k vozu (ta byla pouze elektronická) nebyl, naštěstí jsou na internetu různá videa, která si můžete vygooglit a shlédnout. Výměna baterie v tomto Focusu totiž potřebuje také demontáž filtru sání, který brání vyjmutí baterie z vozu.
Postup demontáže vzduchového filtru (viz obrázek výše):
- Povolit šroubek [1] na sponě hadice výstupu vzduchu z filtru a hadici vysunout.
- Sejmout přívod vzduchu [2] do filtru. Má dva jazýčky z boku. Já plastový díl z boku zmáčknul a směrem nahoru vytáhnul.
- Odklopit dvě páčky [3] a [4], které drží víko filtru. Víko [5] pak sejmeme, vlevo je zasunuto ještě do výřezů spodní části filtru.
- Z filtru pak vyjmeme filtrační vložku.
- Dále je třeba vyjmout spodní díl filtru. Drží na třech svislých čepech zasunutých do pružných pouzder. Dá se vytáhnout směrem nahoru.
Před odpojením baterie je doporučeno vypnout zapalování a všechny elektrické spotřebiče a vyčkat dvě minuty. Systém v autě má paměť pro různé stavy, které si po dobu odpojení baterie zapamatuje. Z baterie sejmeme červený kryt kladného pólu [+].
Pak odpojíme baterii (viz obrázek výše, matice na pólech [2] [4] a držáku [5] jsou 10, matice [3] je 13) :
- Začneme odpojením vodičů [1] propojujících oba póly baterie. Na záporném pólu [2] je konektor, který opatrně rozpojíme.
- Poté povolíme šroub [2] na záporném pólu [-] a sejmeme zemnící kabel. Odložíme jej vpravo stranou, někdo doporučuje jej ještě zaizolovat, aby nedošlo ke zkratu.
- Následuje odšroubování matice [3] poblíž kladného pólu, také tento kabel odsuneme vpravo.
- Pak povolíme matici [4] na kladném pólu [+] a kabel odsuneme vlevo.
- Zbývá ještě odšroubovat matici [5] plechového držáku baterie. Spodní matici tohoto držáku (vpravo u dna baterie) netřeba povolovat.
- Baterii je poté třeba vysunout dopředu směrem k chladiči. Její zadní část drží v drážkách za spodní boční okraje baterie.
- Pak už je možno baterii zvednout vzhůru a vyjmout z vozu.
Tím je hotova první polovina výměny baterie. Nová baterie se vkládá přesně opačným postupem. Nová baterie musí mít shodné rozměry (278x175x190 mm), musí být typu EFB (zesílená baterie pro systém start/stop), měla by mít shodnou nebo nepatrně vyšší kapacitu (původní měla 60 Ah, novou jsem dal 70 Ah) a stejný nebo vyšší startovací proud (původní 650 A, nová údajně 700 A).
Po výměně baterie je třeba ji zaregistrovat v systému auta. Některé návody, které nalezla umělá inteligence (jako 5x zapnout zadní mlhovku a 3x výstražné blinkry) jsou nesmyslem. Správný postup pro Focus čtvrté generace je: zapnout zapalování (nešlapat na brzdu ani spojku, motor nesmí být nastartován), pak 5x bliknout světelnou houkačkou a 3x sešlápnout brzdový pedál. Po asi deseti vteřinách blikne 3x červená kontrolka baterie v přístrojovém štítu a baterie se zaregistrovala:
Systém si pamatoval připojení mobilu i další nastavení, hodiny se nastavily samy. Bylo ale třeba nastavit stahování elektricky ovládaných oken:
Tak to byla anabáze s Fordem Focus Mk IV. Pokud budete baterii dobíjet externí dobíječkou doporučuju ji nechat pokud možno ve voze, ušetříte si hodně práce. Nejprve sejmete červený kryt na kladném pólu a připojíte červený vodič z nabíječky na kladný pól. Pak zapojíte černý vodič na kostru vozu (pozor ne na záporný pól akumulátoru, jak se to dělalo u starších aut) a nakonec nabíječku zapojíte do sítě. Po nabití akumulátoru obráceným způsobem vše rozpojíte.
A co starší vozy? Třeba Toyota Yaris z roku 2015 to měla mnohem jednodušší. Tam jsem baterii měnil a pro nabíjení nosil domů. Stačilo odklopit malý červený kryt na kladném pólu, povolit a odpojit oba vodiče z pólů baterie, odšroubovat držák a baterii šlo jednoduše vyjmout.
Ani s výměnou baterie v mém starším Fordu Focus (Mk I) nebyl žádný problém, byla jen schována pod krytem.
Horší přístup byl k baterii u vozů Škoda s motorem vzadu (od MB 1000/1100, přes 100/110 po 105/120/130). Tam byl akumulátor v menším zavazadlovém prostoru za zadními sedadly. Někdy zapuštěn do podlahy tohoto prostoru, kam se větší baterie nevešla (pro vůz Škoda 110 jsem si vyrobil na větší baterii vlastní schránku), u posledních modelů (měl jsem Škodu 125) trčel její plastový kryt do tohoto zavazadlového prostoru a zabíral tam místo.
Akumulátory tehdy nebyly bezúdržbové a musely se pravidelně kontrolovat. Každý měsíc se kontrolovala hladina elektrolytu v každém ze šesti článků nad deskami a v případě potřeby se dolévala destilovaná voda. Kvalita elektrolytu se mohla měřit hustoměrem. U stodesítky se mi baterie přebíjela a já každý měsíc doléval do baterky více než půl litru destilky.
Hustoměr jsem měl odložen v paneláku v polici v předsíni a mravenci faraóni si v něm udělali mraveniště a pochodovali přes celý byt do špajzu za dobrotami. Nejvíc se jim líbilo v gumovém balónku na konci hustoměru. Když jsem je objevil, byli spláchnuti do odpadu a hustoměr jsem několikrát vypláchnul. Zůstal i nadále funkční.
Tradovalo se, že konstruktéři škodovky vždy na akumulátor zapomněli, a pak jej nainstalovali někam do hluchého prostoru. U Spartaku a Octavie byl dobře přístupný vedle motoru, od embéčka po stotřicítku se k němu lezlo za zadní sedadla, kde byl více nebo méně utopen.
Přidejte odpověď