Chystala jsem se na kontrolu k lékaři do Teplic. Vzpomněla jsem si na poslední návštěvu, kdy elegantně oblečená stará dáma hledala v čekárně ztracenou novou náušnici. Přesto, že se v té době nosily roušky, ozdobila si uši k této příležitosti náušnicemi. Říkala jsem si, kde jsou ty časy, kdy se lidé na návštěvu lékaře slušně oblékali. Nyní často v čekárnách potkáváme pacienty oblečené do teplákových souprav. Nevím, jestli si myslí, že značkové tepláky jsou něco extra. Já si myslím, že jakákoliv „teplákovka“ patří na sport. Žádné adidas pruhy ji nepovýší na lepší oblečení.
Rozhodla jsem se, že tentokrát také půjdu za dámu. Elastické kalhoty jsem vyměnila za kalhoty s puky, oblékla si halenku a sáčko. K takovému oblečení se nedají nazout sportovní boty. Sáhla jsem po botách s podpatky a k nim sladěné kabelce.
Bylo to dokonalé až do té doby, kdy mi v autě Krušnohorec připomněl, že po kontrole se jde do botanické zahrady. Mají tam letos plod chlebovníku a ten se jen tak nevidí. To si nesmíme nechat ujít.
Tak teď by ty tepláky s teniskami byly asi lepší. V této botanické zahradě jsem byla před lety, ale že by tam byly pohodlné chodníčky, po kterých se dá dobře chodit ve vysokých podpatcích, si zrovna nepamatuji. Už jsem věděla, že změny v oblečení nebyly zrovna dobře načasovány.
Bylo poledne, návštěvníků bylo málo, tak jsme celkem pohodlně zaparkovali na kraji silnice před jedinou botanickou zahradou pod Krušnými horami.
Prostory nynější botanické zahrady se využívaly již od konce 19. století. Tehdy nebyly přístupny veřejnosti, ale sloužily k předpěstování rostlin do lázeňských parků města Teplice a zazimování palem. Teprve od roku 1975 byly skleníky zpřístupněny veřejnosti. Nynější ráz zahradě přinesla rekonstrukce v letech 2002 – 2006.
U pokladny jsme zaplatili vstupné a pokračovali do vstupní haly s infomačním střediskem a suvenýry.
V teplické botanické zahradě je možno si prohlédnout čtyři skleníky a krásně osázené venkovní prostory.
Podpatky nepodpatky, vstoupili jsme do prvního skleníku nazvaného Xerický skleník. Klima tam bylo celkem příjemné. Zde se nacházejí rostliny, zvládající nedostatek vláhy. Tedy rostliny původem z dlouhodobě suchých oblastí a polopouští ve Střední a Jižní Americe, Jižní Africe a Madagaskaru. Moc rostlin v tomto skleníku nekvetlo. Na druhou stranu se tam může líbit alergikům.
Ze Xerického skleníku jsme prošli do Tropického skleníku. Zde jsou rostliny z deštných lesů Ameriky, Asie, Austrálie a Afriky.
Tady nás nejvíce zajímal chlebovník. Nemohli jsme ho najít. Věděli jsme, že se má nacházet v Křížovkářském záhonu, ale přesto jsme ho neobjevili. Museli jsme se na něj poptat na informacích. Tak vysoko bychom ho nečekali. Nacházel se skoro až pod střechou haly vysoké skoro 16 m.
Nejvíce se mi v tropech líbily „želvy nádherné“. Byly vtipné. Seděly naskládané jedna vedle druhé a vůbec se nehýbaly. Když jsem přistoupila k jezírku, myslela jsem si, že jsou umělé. Pak jsem uviděla jednu plavat. Že by ty umělé byly tak podobné té plovoucí, bylo málo pravděpodobné. Skvělý život mají ty želvy nádherné!
V tropickém skleníku si může návštěvník prohlédnout i akvária s pěknými barevnými rybami.
Ani v tropickém skleníku moc rostlin nekvetlo. Přemístili jsme se do Subtropického skleníku. Tam už o květy nebyla nouze.
Poslední cesta v zastřešených prostorách botanické zahrady vedla do Skalničkového skleníku. Zde mě překvapily klece, ve kterých byly skalničky uvězněny. Možná, že nebyly uvězněny, ale chráněny před nenechavými návštěvníky.
Tady to kvetlo o trochu méně než na mé skalce.
Skleníky jsme prošli, chlebovník viděli, tak co dál? Pustit se po kamenitých cestách i na prohlídku venkovních prostor?
Zkusím to. Těm květům se nedalo odolat. Venkovní skalky byly krásnější než ty ve skleníku. Zastihli jsme dobu asi nejkrásnějšího rozkvětu skalniček.
Bylo zde k vidění i mnoho rozkvetlých keřů.
Narazili jsme i venkovní čtenářský koutek. I když nevím, jestli si sem lidé za vstupné 100,- Kč chodí číst. V den naší návštěvy tam nikdo nebyl.
Je možno si zde i posedět pod pergolou.
V botanické zahradě by se dalo strávit celé odpoledne. Jenže mě už bolely nohy a měla jsem hlad. Byl čas se přemístit na oběd.
Krušnohorec vybral restauraci Nostalgie.
Nechtěli jsme se moc zdržovat, tak jsme si dali hotovky. Výběr byl ze dvou jídel. Kolem 14. hodiny už měli poslední porci hovězího masa s rýží, které mi Krušnohorec gentlemansky přenechal a sám si dal druhé jídlo z nabídky. To bylo bohužel bezmasé.
Uvnitř restaurace bylo na co se dívat.
Jídlo bylo dobré, obsluha příjemná. Letmo jsem prošla i jídelní lístek. Měli tam i dost jídel na objednávku. Kdybychom nespěchali, určitě bychom nějaké ochutnali. Tak snad příště.
Z Teplic jsme odjížděli spokojeni. Botanická zahrada nám přinesla příjemný zážitek a restaurace Nostalgie k tomu přispěla dobrým jídlem.
Přidejte odpověď