Nejteplejší den z celé naší dovolené a my si naplánovali cyklovýlet. Nic naplat. Z dob socialismu vím, že plány se musí plnit, tak dopoledne vyrážíme směr půjčovna kol, kde jsme si na dnešek zamluvili kola.
Okolí Mariánských Lázní je hodně kopcovité, rozhodli jsme se pro elektrokola. Já vyfasovala extra špinavé, myslím, že přítel Monk by si na něj nesedl. Co se dá dělat, co bych chtěla za 1 000,- Kč za den.
Máme v úmyslu si na jízdy do hor také koupit elektrokola. Zatím jezdíme klasicky. Tak je trochu dnes otestujeme. Mně půjčili kolo TREK s elektropohonem od Bosche, Krušnohorci CRUSSIS s elektropohonem Bafang.
Na elektrokole jsem zatím jela jenom jednou. Půjčili jsme si je a jezdili po vrškách na Klínovci, zajeli jsme i na německou stranu Krušných hor. Jelo se nám tehdy výborně, dokud mi Krušnohorec nedal podržet svoje kolo. Trochu mi tak nějak spadlo. Když jsem se zase rozjela, tak za sebou slyším Krušnohorce, jak volá, že mu to nejede. Když nejede elektrokolo, tak to je velký problém. V tu chvíli se i pěkné kolo změní na kus otravného těžkého železa. Před námi kopce, domů daleko, já začala propadat panice. Krušnohorec si nakonec poradil s uvolněným displejem a mohli jsme zase frčet. Tak uvidíme dnes, jestli se něco nepokazí.
Krušnohorec naplánoval trasu kolem 40 km, ale u něj nikdy nevíte. Ze 40 km může být 50 i 60 km. To se vždycky pozná až na konci trasy.
Z Mariánských Lázní jsme začali stoupat do obce Prameny. Jsme v místech, kde jich vyvěrá hodně, tak si uděláme cyklovýlet po pramenech.
Moje kolo mělo čtyři režimy: eko, tour, EMTB, turbo a 9 převodových stupňů. Snažila jsem se jezdit na eko, abych ten výlet neměla úplně zadarmo a regulovat jízdu převody. Do větších kopců jsem jezdila na tour a někdy i na EMTB. Nevěděla jsem, jak bude výlet dlouhý a bála se, aby mi nedošla baterka. Ke konci, když to s baterkou na kole vypadalo lépe než s mojí energií, zařadila jsem i turbo. To frčelo. Z kopce mně to jelo až 40,9 km/hodinu. Pustila jsem to v místech, kde byl pěkný asfalt. Silnice tam většinou nestály za nic. Přes záplaty se nedalo poznat, z čeho byla původní.
Tak jsme v Pramenech. Vesnice, která mi nepřišla ničím zajímavá, ale mají tam být prameny. Našli jsme dva, Rudolfův a Giselin.
Tak ty se opravdu nedaly ochutnat. Hladiny byly nízko a byla na nich špína. Naproti nim jsme objevili trubky, ze kterých obě minerální vody vytékaly.
Načepovali jsme minerální vody do lahviček a pokračovali směr Kladská, kde jsme včera prošli naučnou stezku po rašeliništích. Tam jsme včera také objevili Mysliveckou hospůdku, s příznivými cenami, ale nic jsme tam neochutnali. Tak to dneska dohoníme.
V hospůdce jsou asi tři stolečky, na prosklené verandě asi pět. Jinak na louce stojí mnoho dřevěných stolů s lavicemi, kde si turisti mohou sníst vybrané jídlo.
Hospůdka není s obsluhou. Vyberete si na tabulích jídlo, objednáte si ho a hostinský ho donese před hospůdku. Pití si rovnou při objednání odnesete. Na jídlo jsme nečekali dlouho, personál kmital.
Venkovní tabule je se stálou nabídkou, vevnitř mají ještě denní nabídku. Já si z denní nabídky vybrala kulajdu za 55,- Kč, Krušnohorec plnohodnotné jídlo, tedy hovězí vývar za 45,- Kč a za 110,- Kč zvěřinová játra na cibulce s rýží.
Pustila jsem se do polévky. Tak výbornou kulajdu jsem snad nikdy nejedla. Myslela jsem si, že ta moje je nejlepší, ale teď si tak nejsem jistá. Na vrchu byla čepice ze smetany, v ní plno hub a celý žloutek. Dělám ji nakyselo, tato byla sladkokyselá a vůbec to nebylo špatné.
Krušnohorec si zvěřinová játra také chválil. Nestačila jsem je nafotit. Na chvíli jsme si odběhla a bylo po jídle. Vedle u stolu měli smažený květák, brambory a tatarskou omáčku za 150,- Kč a také chválili. Půl litru piva Chodovar 11° stál 35,- Kč. Na místní poměry velmi slušná cena.
V bříšku jako v pokojíčku, mohli jsme tedy vyrazit do Lázní Kynžvart. Myslela jsem si, že už teď pojedeme pořád z kopce, ale hned za zatáčkou nás čekalo další stoupání. S elektrokolem to nebyl žádný stres. Neznamená to, že když si včas dobře nepřeřadíš, že ho pak nedáš. Jízda jako po másle. No a pak už to bylo jenom z kopce. Silnice byla hrozná, nedalo se jet moc rychle, ale na kole s tlustými koly se to dalo.
Když jsem vjížděla do Lázní Kynžvart, potkala jsem v protisměru otce s malým synem na kole. Zrovna začínali stoupat do námi už sjetého kopce. Klukovi se do krpálu moc nechtělo a zaslechla jsem otce, jak mu říká: „Po vyjetém kopci tě čeká odměna…“ Čekala jsem, že mu slíbí nějakou sladkost, ale on pokračoval: „Můžeš si ho sjet.“ Do té doby mě nenapadlo, že já už jsem vlastně po odměně.
Do Lázní Kynžvart máme namířeno zítra dopoledne, tak jsme se tam dnes nechtěli moc zdržovat. Jenom se podívat k pramenům Helena a Viktor. Zámek až zítra.
Pramen Helena netekl, ochutnali jsme jenom Viktora.
Pak jsme se po silnici vydali do Mariánských Lázní. Ve vesničce Valy jsme narazili na další hospodu se zvláštním názvem Březí vlk. K takovému názvu se musí člověk asi propít, jinak si to neumím představit, jak ho někdo může vymyslet.
Bez Kofoly jako by žádný cyklovýlet nebyl. Cukry v ní nabíjí. Zašli jsme na jednu. Za 0,5 l chtěli 30,- Kč. Výborná cena. Servírka nám chtěla vnutit jídlo a nebo alespoň cibulačku za 25,- Kč. Byli jsme po obědě, tak se jí to nepodařilo. Ale není všem dnům konec. Zítra se tudy budeme vracet z Lázní Kynžvart.
Při popíjení Kofoly změnil Krušnohorec trasu. Místo po hlavní silnici pojedeme po cyklostezce. Cyklostezka je lepší než frekventovaná silnice, ale záleží také na tom, jaká. Stav cyklostezky se na mapě nevyčte.
Jedeme. Z kraje to vypadalo dobře , cesta mezi chatami. Bylo na co se dívat. Pak byl terén horší. Kopec a dost velké kameny. Na svém trekingovém kole bych to nedala. Chce to rychlost. Zařadila jsem turbo a než jsem se nadála, byla jsem nahoře. Suprové. A to i pro Krušnohorce. V takových situacích nadávám a teď pohodička.
A v takové pohodičce jsme dojeli až do půjčovny kol. Baterka se vybila snad jenom ze čtvrtiny, možná ani to ne. No a nebo indikátor baterie ukazuje špatně.
S elektropohonem Bosch jsem byla spokojená. Asi víc než s kuchyňským robotem od stejného výrobce. Rám mi moc nevyhovoval, špatně se mi nastupovalo, proto jsem měla sedlo níž než potřebuji. Jízda pak není tak komfortní.
Už teď vidím, že s výběrem elektrokola to nebude jednoduché.
Ujeli jsme 39,15 km, vystoupali 556 m, celkem jsme na výletě strávili 5 hodin, z toho 3 hodiny jeli. Takže takový pohodový výlet. Pořád myslím na to, jak by si takový výlet užila Pája.
Přidejte odpověď