V rámci pobytu v Janských Lázních jsme se vydali do nedalekého barokního komplexu v Kuksu. Kdysi jsem tam již byla, ale moc jsem si z toho nepamatovala. Asi vzhledem k tomu, že jsem taková babka kořenářka, tak se mi jako první vybavila nádherná lékárna a bylinková zahrada. Ještě jsem si vzpomněla na lapidárium plné soch od slavného Matyáše Bernarda Brauna.
Program jsme měli nabitý, tak snad prvně v životě jsme dorazili již na první prohlídku. Takhle aktivních návštěvníků moc nebylo, tak jsme byli malá skupina a o to byla příjemnější prohlídka. Ujala se nás průvodkyně Dáša, která nás zavedla do první místnosti plné obrazů rodiny Františka Antonína hraběte Šporka (1662 -1738), zakladatele Kuksu.
Jeho otec, Jan Špork, byl původně poddaný sedlák. Proslavil se za třicetileté války jako vynikající vojevůdce a stratég a za to byl císařem povýšen na říšského svobodného pána. Později získal dědičný titul říšský hrabě a byl obdarován panstvím Lysá nad Labem.
Matka Františka Antonína hraběte Šporka zemřela ve Francii, kde byla uložena do hrobky. Hrabě si z kavalírských cest přivezl lebku matky a každý den se k ní modlil. Pro mě dost morbidní, ale proti gustu žádný dišputát.
Jediným zachovalým exponátem jsou kachlová kamna, která jsme si mohli v první místnosti prohlédnout.
František Antonín hrabě Špork byl bohatý, zdědil jako prvorozený syn Lysou nad Labem, Choustníkovo hradiště, Malešov a Konojedy. Mohl se tedy dát do výstavby lázní, zámečku, kostela Nejsvětější Trojice, hospitálu,…
V druhé místnosti jsme si mohli prohlédnout makety staveb, které v 18. století nechal hrabě Špork v údolí řeky Labe postavit.
Vzhledem k tomu, že v Kuksu byla léčivá voda, rozhodl se František Antonín hrabě Špork vybudovat na pravém břehu Labe lázně a na levém hospitál pro přestárlé služebnictvo a vysloužilé vojáky. Prý něco jako současný domov důchodců, ale pouze pro muže. Kromě kuchařek a pradlen se v tomto objektu žádná žena nevyskytovala. O přestárlé muže se starali mniši.
V roce 1707 byla sepsána smlouva s pražským architektem Giovannim Battistou Alliprandim, stavitelem Pietrem Netollou a kameníkem Giovannim Pietrom della Torrem.
Z objektů na pravém břehu Labe bohužel nic nezbylo. Smetla je velká voda.
Objekty na levém břehu Labe si zakusily také své. Hospitál fungoval do roku 1938. Od roku 1942 zde byla polepšovna pro mladistvé, na konci války útulek pro německé ženy a děti prchající před Rudou armádou. V roce 1958 se stal Kuks sice kulturní památkou, ale na záchraně se pracovalo pomalu. V roce 1995 se stal Kuks národní kulturní památkou. Opravdová rekonstrukce začala až v roce 2010.
Pak jsme přešli do ložnice špitálníků.
Z ní jsme se přemístili do dlouhé chodby se 46 obrazy s tematikou smrti.
Chodbou jsme došli do pracovny.
Pak následovala prohlídka kaple.
Z kaple jsme přešli do kostela Nejsvětější Trojice.
Kostel byl vysvěcen v roce 1717. Bohoslužby se zde nekonají, ale je možno se zde nechat oddat.
Nakoukli jsme i do sakristie.
Přes vrátnici jsme vešli do lékárny U Granátového jablka. Granátové jablko je symbolem znovuzrození.
První místnost lékárny byla menší, méně vybavená. Druhá místnost byla opravdová paráda.
V lékárně jsme ukončili prohlídku hospitálu a vydali se do lapidária, kde stojí od roku 1984 originální sochy Ctností a Neřestí od Matyáš Bernarda Brauna. V tomto objektu byla původně nemocnice.
V čele lapidária stojí sochy Anděla blažené smrti a Anděla žalostné smrti.
Soch Ctností a Neřestí by mělo být celkem 24. Jedna socha Neřesti chybí. Tu Matyáš Bernard Braun nestihl dokončit.
Místo ní je tam dřevěná socha poustevníka s lebkou. Do ní měli zaměstnanci vkládat anonymní vzkazy hraběti, aby věděl, co si o něm myslí.
Průvodkyně nás seznámila s jednotlivými sochami. Proti Ctnosti vždy stojí opak, a to Neřest.
Pak jsme se vydali ještě na prohlídku kostela zvenčí a na kopie soch z lapidária. Vpravo od vchodu do kostela stojí sochy Neřestí a vlevo Ctností.
Na kostele jsou sochy od J. B. Kobla.
Po prohlídce soch jsme se vydali do bylinkové zahrady. Je obrovská a krásná.
Za ní je pak hřbitov pro špitálníky.
Ještě jsme se zastavili v bylinkovém obchodě na nádvoří, kde jsem si zakoupila výborný zázvorový sirup, nějaké bylinky na čaj a pospíchali jsme na další akci.
Přidejte odpověď