Přesto, že nejsem velkým příznivcem rocku, vydala jsem se na koncert Kabátů. Překvapilo mě, že začínali své „Po čertech velký turné“ k 35. výročí na scéně právě v Chomutově. Zimní stadion, kde vystupovali, mám kousek od domu, nemusím se tedy za zábavou nikam plahočit. Poslechnu si také jiný žánr hudby, než který jsem doposud vyhledávala. Hlavně jsem ale byla zvědavá na atmosféru, kterou vytvoří Kabáti a jejich fanoušci. Dost důvodů k tomu, abych se vydala na koncert.
U vchodu na stadion jsme si chvilku postáli. Prohlíželi nám tašky. Nejdříve jsem si myslela, že se obávají zbraní, ale šlo jako vždy o byznys. Místní občerstvení se bálo vlastní donášky pití a jídla. Poté, co se skupinka lidí před námi zbavila sušenek, vešli jsme dovnitř.
Tam nás hned praštila vlna horkého vzduchu. Už doma jsem přemýšlela, jak se mám obléci. Vzala jsem si pod bundu lehké triko s dlouhým rukávem s tím, že když mi bude zima, že si nechám bundu. S opakem jsem vůbec nepočítala. Marně jsem doufala, že hala bude klimatizovaná, že tam bude lépe než na chodbě. I tam to bylo na plavky.
Už pár vteřin před 20. hodinou začali netrpěliví fanoušci pískat a dožadovat se nástupu kapely. Brzy se dočkali. Myslela jsem si, že budou mít třeba nějakého předskokana, ale překvapili. Rovnou nastoupili za bouřlivého řevu a potlesku v plné parádě. Pepa Vojtek napochodoval na pódium svou charakteristickou chůzí. A zábava začala.
Skoro dvě hodiny písniček bez přestávky, doplněné světelnými a ohňovými efekty. Obdivuhodný výkon. Zatímco kapela zpívala, hrála a lítala po pódiu, já se potila vsedě na vyhřáté sedačce.
Ani nevím, jestli chomutovská hala chtěla přitápěním autenticky navodit atmosféru pekla, ale bylo tam po čertech velké vedro. Po hodině jsem si říkala, že jsme koupili dva v jednom. Za jednu cenu koncert a saunu. Občas ještě skupina přitopila ohňovými efekty a já pokukovala po bazénku se studenou vodou.
Kromě světelných a ohňových efektů Kabáti překvapili vyjíždějícími bicími nástroji z podlahy na předním jevišti. Tím se celá skupina přiblížila k divákům.
Atmosféra na koncertu naplnila mé představy. Mávali jsme rukama, svítili mobily, křičeli, pískali, stojící fanoušci tančili a i mexická vlna projela hledištěm. Uši za ty dvě hodiny ale dostaly zabrat. To však k rockovému koncertu patří.
Když jsem dorazili domů, tak mi Krušnohorec podal vstupenku, kterou měl v náprsní kapse u košile. Byla úplně mokrá. Umíte si tedy představit, jaký gril jsme na zimním stadionu prodělali.
Přidejte odpověď