Už jsem na sobě cítila, že bych si potřebovala trochu odpočinout. Mám ještě dost loňské dovolené, ale bohužel není kdy si ji vybrat. Práce je pořád mnoho. Využila jsem jarních prázdnin, kdy je v práci méně lidí a vzala si dva dny dovolené.
Když jsem se ráno probudila, vůbec se mi nechtělo vstávat. Vypadalo to, že si udělám pyžamový den. Celý den se nevysvléknu z pyžama, budu polehávat nebo pospávat u televize a večer budu lamentovat, že jsem za celý den nic neudělala. Už jsem si takovýto krásný den dlouho neudělala.
Odpoledne se vše zvrtlo. Uvědomila jsem si, že jestli nechci nabíjet baterii do auta, že bych ho měla projet. Krušnohorec vymyslel výlet do Karlových Varů. Protože už bylo skoro 14 hodin, tak to vypadalo, že sice baterii nabiji, ale Varů si moc neužijeme. Nicméně jsme vyrazili. Cílem bylo navštívit motýlí dům.
Tak Pájo, tentokrát za motýly bez Tebe. Naposledy jsme se byli i s Pájou podívat na motýly v dubnu 2013 v pražské botanické zahradě. Bylo to nádherné. Pestrobarevných motýlů tam létalo mnoho, pár si jich na nás i sedalo. Byly tam velké líhně, kde jsme viděli praskání kukel a líhnutí cizokrajných motýlů. Volně létající motýli mezi tropickými rostlinami vyvolávali v člověku pocit klidu a radosti. Barvami to tam jenom hrálo.
Ve Varech jsme zaparkovali na parkovišti Grandhotelu Pupp. Odtud to není daleko na lanovku na Dianu, kde se motýlí dům nachází.
Před časem jsme se v Karlových Varech rekreovali a na Dianu jsme šli pěšky. Teď na procházku nebyl čas. Dům se zavírá v 17 hodin.
Lanová dráha jezdí každou čtvrt hodinu, tak jsme ani dlouho nečekali. Za zpáteční jízdenku jsme zaplatili každý 120,- Kč.
Cesta netrvala dlouho, za pár minut jsme byli nahoře. Dominantou Diany je rozhledna.
Tlačil nás čas, tak jsme tentokrát na rozhlednu nešli.
Na Dianě se podle cedule ještě nachází restaurace, motýlí dům a malá zoo.
Nejprve jsme se vydali do motýlího domu.
Vešli jsme dovnitř a zakoupili vstupenky za 120,- Kč za osobu. Zřejmě pro Dianu jednotná cena. Ve vstupní místnosti je také možno zakoupit nejrůznější suvenýry. Já Páje zakoupila motýlka, kterého ji zapíchnu na jaře do květníku.
Dají se zde zakoupit i „živí motýli“ na pověšení na zeď.
Pak už jsme prošli přes dvoje dveře do místnosti s tropickými rostlinami a motýly. Překvapilo mě, že je tak malá. To jsme ani nemuseli spěchat. S prohlídkou budeme za pár minut hotovi.
V místnosti se ozývaly hlasy ptáků. Jeden kolem mě prolétl, tak jsem si na chvíli myslela, že jich je tam hodně. Nakonec se ukázalo, že jsou zvuky reprodukované.
Hned při vstupu návštěvníky zaujme jezírko s barevnými rybkami.
Mezi tropickými rostlinami jsou umístěny nejrůznější figuríny. Trochu to tam vypadá jako v pohádce.
Mají zde i líheň motýlů. Jeden se před naším příchodem vylíhl.
Do místnosti pouštějí páru, aby rostlinám a motýlům simulovali tropické podnebí. Za chvíli jsem měla dojem, že mám mokré vlasy.
Během chvíle jsme si všechno prohlédli a vyšli ven. Připadalo mi to opravdu malé. Možná, kdybych před lety nebyla v té Troje, bylo by to lepší.
Teď byl čas zjistit, v kolik hodin jede lanovka dolů, aby nám neujela poslední. Ukázalo se, že máme ještě čas dát si v místní restauraci kávu a čaj.
Z malé zoo tam zbyl asi jenom páv.
Nenavštívit kolonádu, jako bychom ve Varech nebyli. Prošli jsme kolem vřídla na kolonádu.
Na kolonádě jsem si do lahví natočila 2 prameny. Karla IV. o teplotě 65°C a Zámecký dolní o teplotě 55°C. Na zádech v batohu tak hřály, že bych s nimi mohla jít snad i na Sibiř. Ještě doma byly teplé.
Byl večer, začínalo pršet, byl čas se vydat na zpáteční cestu. Když jsme vyjížděli z Varů už lilo.
Příště by chtělo vyjet na výlet dřív, aby z krátkého výletu byl dlouhý.
Přidejte odpověď