V polovině loňského roku jsme navštívili v Praze na Pankráci v nákupním středisku Arkády expozici nazvanou Svět medúz. Vznášející se medúzy v okrouhlých akváriích se nám moc líbily. Jejich ladný pohyb navozuje v návštěvnících pocit klidu a harmonie.
A světe div se div. Chomutovská ZOO jako první v České republice oznámila koncem loňského roku otevření medúzária. Tak super. Každé prvenství se počítá.
Otevřít medúzárium koncem roku se úplně nezdařilo, ale hned v lednu už to bylo možné. Myslím, že výborné načasování. V zimě do ZOO nechodí moc návštěvníků, ale vnitřní prostory se zajímavou expozicí je mohou přitáhnout.
My jsme tedy pořád čekali na lepší počasí, abychom návštěvu medúzária zkombinovali s příjemnou procházkou po ZOO. Sice jsme vyčkávali, ale stejně se nám to moc nepovedlo. Za oknem to vypadalo dobře, ale venku foukal studený vítr a na velkou procházku to nevypadalo. Když už jsme vyrazili, tak se nedalo nic dělat. Jde se na medúzy.
Vstoupili jsme do temné místnosti, kde myslím bývali dříve v teráriích noční živočichové. Nyní byla ve stěnách zabudována oblá akrylová akvária, ve kterých se vznášely medúzy. V medúzáriu je osm akvárií, která byla vyrobena na míru v Japonsku. V nich plave osm druhů medúz. Chov je prý náročný, tak ať se daří a medúzy z Chomutova nevymizí.
Prostory jsou tam dost stísněné. Nejhezčí byly velké medúzy a u nich se také shromažďovalo nejvíce lidí. Nedalo se tam ani projít.
Barvy v akváriích se měnily. Přecházely z modrých odstínů do růžovofialových. Fotit se moc nedalo, ale přesto jsem se o něco málo pokusila.
Protože byla venku opravdu zima, navštívili jsme další vyhřívaný pavilon s terárii. Tam jsem byla asi poprvé a líbilo se mi tam nejenom kvůli teplu.
Byl čas opustit teplo a vydat se do zimy za ostatními zvířaty.
Minuli jsme zákazovou ceduli a vydali se do kopce. Domnívali jsme se, že se nesmí vstupovat na trávník. A ono to bylo trochu jinak.
Po cestě pro vozíky pro ošetřovatele jsme došli do zázemí takina zlatého a indického a jelena milu. Ošetřovatelku, která nás tam nečekala, jsme pořádně vylekali. Na druhou stranu jsme viděli zvířata zblízka. Z cesty pro návštěvníky nebyla vůbec vidět.
Panda červená ležela stejně jako loni v lednu schoulená do klubíčka v koruně stromu.
Kozorožec byl v terénu tak maskovaný, že jsme ho na dálku skoro nemohli najít.
Některé výběhy byly prázdné. Charzu žlutohnědou jsme opět neviděli.
Napadlo nás, jestli jsou již vzhůru medvědi. Byli jsme už pěkně zmrzlí, ale přesto jsme se ještě vydali k medvědům. Tam se jde kolem mých oblíbených rosomáků. Tentokrát jsme měli velké štěstí. Ve výběhu byli tři a pěkně dováděli.
A i s medvědy jsme měli štěstí. Oba byli ve výběhu. Jeden se povaloval v dálce za stromem. Vypadalo to, jakoby ještě dospával zimu.
Druhý se procházel po vyšlapané cestě. Viděli jsme ho docela zblízka. Překvapila mě jeho velikost. Nevím, proč jsem si myslela, že chomutovští medvědi jsou menší. Možná jsem je nikdy neviděla z takové blízkosti.
Pak jsme si prohlédli ještě křepelky, bažanty, papoušky a další ptáky žijící ve voliérách a vydali se k východu. Těšili jsme se domů na grog na zahřátí.
Přidejte odpověď