Dneska není včera. To, že jsme včera díky velkému teplu nedošli na rozhlednu na vrchu Vysoká, neznamená, že se o to Krušnohorec druhý den nepokusí znovu. Když to nejde pěšky, půjde to autem. Zajeli jsme tedy na parkoviště a odtud se vydali pěšky asi k 700 m vzdálené rozhledně.
V lesíku před rozhlednou jsme začali nacházet houby. Téměř ve čtyřiceti stupňovém vedru to byla rarita.
Bylo jich tam docela dost. Objevili jsme i naučnou tabuli, kde byl na druhé straně každého obrázku umístěn QR kód. Jeho načtením získáte informace o zvířeti vyobrazeném na přední straně. Takže takové zpříjemnění procházky s dětmi.
V lese jsme objevili i ruinu. Myslela jsem si, že je to zřícenina středověkého hradu. Nakonec jsme zjistili, že se jedná o bývalý letohrádek Belveder s kaplí sv. Jana Křtitele, který byl vystaven v letech 1695 až 1697. Na první pohled bylo vidět, že jde o udržované místo. Nikde žádné odpadky ani žádné stopy po vandalech. Z informačních tabulí jsme se dozvěděli hodně nejenom o tomto letohrádku, ale i o životě a bitvách na tomto kopci. První záznam je z roku 1142 z bitvy mezi českým knížetem Vladislavem II. a Konrádem II. Znojemským.
Letohrádek s kaplí sv. Jana Křtitele a poustevnou, kde žili mniši, byl vystaven na konci 17. století. Vystavil ho hrabě František Antonín Špork jako své luxusní letní sídlo. Celoročně se mu o toto místo starali mniši z řádu pavlánů.
Hrabě František Antonín Špork vyhrál peníze na stavbu tohoto barokního komplexu v kartách v Karlových Varech nad saským kurfiřtem Fridrichem Augustem I. Hrabě zde měl čtyři obytné pokoje a jeden reprezentační sál. Kaple byla vysvěcena a sloužila k modlitbám. Střecha sloužila jako vyhlídka.
Z celé historie mě nejvíce zaujalo slavnostní otevření Belvederu. Sešlo se zde mnoho šlechty a na 20 tisíc prostého lidu. Pro občerstvení hostů byla zřízena kašna o obsahu 100 věder, do které teklo místo vody víno, k pohoštění byl kromě 2 jelenů a jitrnic upečen celý vůl vyšpikovaný kachnami, husami a koroptvemi. Tak takového vola bych opravdu chtěla vidět. Neumím si představit, kolik se do něj takové drůbeže vejde. Má jít údajně o kulinářskou specialitu. Dále tam měli pět tisíc bochníků pšeničného a tisíc bochníků kukuřičného chleba a šedesát sudů piva. Asi sedmi tisícům poutníků byly džbánky se znakem hraběte naplněny vínem. Přicházeli severním vchodem a po naplnění odcházeli jižním. Zde obdrželi chléb a medaili. Jestli šli někteří dva krát, jsem se nedočetla. Chudým se dostalo i peněžité podpory. Nechyběl ani ohňostroj. Na upomínku bylo vyraženo asi tisíc medailí ze stříbra a cínu. Tak tomu říkám oslava.
O rok později se konala ještě okázalejší slavnost a další rok, při příležitosti narození syna hraběte Františka Antonína Šporka, poslední. V roce 1711 byl letohrádek prodán. Novým majitelem se tehdy stal Johann Franz Karl Ostein. No a v roce 1834 letohrádek po úderu blesku vyhořel. O letohrádku jsme věděli, co jsme potřebovali, možná i víc, byl čas se vydat k rozhledně.
Vstup na rozhlednu je nutno zaplatit u turniketu kartou. Vystoupali jsme po 144 plechových schodech do výšky 25 m. Komu nedělá dobře pohled skrz děravé schody, tak tomu výstup nedoporučuji. Viditelnost byla dobrá, tak jsme si prohlédli okolní krajinu. Kopec Vysoká s nadmořskou výškou 471 m je nejvyšší bod v okolí.
Na rozhlednách bývají tabule, které informují, co je možno v daném směru vidět. Tak to mi tady chybělo.
Prošli jsme ochoz kolem dokola, podívali se po okolí Miskovic a vrátili se k autu. Teď nás čeká oběd, další okruh na Kačině a pak návštěva sestry na chalupě. Na Kačině jsme byli již v roce 2021 a prohlídkový okruh „13 Chotkovských komnat“ jsme již absolvovali. Teď prý bychom měli projít další. Už to vidím v tom vedru na náročný den.
Přidejte odpověď