Muzeum dopravy v Mnichově

Muzeum dopravy v Mnichově
Muzeum dopravy v Mnichově

V posledních letech obvykle trávíme první část dovolené u syna ve Švýcarsku. Cesta do Curychu není zrovna krátká, tak si ji Krušnohorec k mé nelibosti snaží zpříjemnit návštěvou nějakého automobilového muzea. Loni jsme se cestou zpátky stavovali v Rakousku v Muzeu Rolls-Royce. Letos dlouho o ničem nemluvil, tak jsem si myslela, že mám vyhráno. Pojede se s krátkými přestávkami na občerstvení na jeden zátah.

Moje radost se ztratila, když se mezi řečí zmínil, že se cestou do Curychu zastavíme v Mnichově. Ne na dlouho, jenom tak na čtyři hodinky. Vždyť jsme ještě nebyli v muzeu dopravy. Hned mě napadlo, že bez toho dovedu žít. Čtyři hodiny! Ten čas mě opravdu vylekal. Venku teplota přes 30°C, každý se snaží v tomto počasí se moc nehýbat a my budeme 4 hodiny pobíhat po muzeu. Z mého výrazu asi pochopil, že bude muset slevit. Když jsme se vydali na cestu, návštěva k mé radosti už měla trvat jenom dvě hodiny.

Do Mnichova jsem dorazili bez problémů, dokonce jsme i poblíž muzea šikovně zaparkovali. Vystoupila jsem z auta a připadalo mi, že stojím na pekáči v rozpálené troubě. Jestli nebude v muzeu klimatizace, tak tam ani ty dvě hodiny nevydržím.

Deutsches Museum Verkehrszentrum

Toto muzeum je dopravní pobočka Německého Muzea. Vešli jsme dovnitř a ocitli se v obrovské hale. Strop byl částečně prosklený a opíralo se do něj slunce. Hned mi bylo jasné, že tam se asi zrovna nevychladím. Fotit se také komfortně nedalo. Slunce vrhalo na exponáty stíny.

Parní lokomotiva

Jako první, hned u vchodu, jsem narazila na starou parní lokomotivu. Rozhlédla jsem se po hale a byla jsem spokojená. Je sice velká, ale není nemožné ji do hodiny obejít a vše si prohlédnout a nafotit.

Běhala jsem po hale, fotila a asi po hodině jsem byla se vším hotová. Začala jsem hledat Krušnohorce a při té příležitosti jsem zjistila, že takové haly jsou tam ještě dvě. Tak to byla rána z čistého nebe. V muzeu bylo dusno a jestli tam mám trávit ještě další dvě hodiny, tak to nedám.

Hodinu mi trvalo projít jenom první halu – Městská doprava. Byly v ní dopravní prostředky asi od roku 1900 až dosud. Stály tam tramvaje, auta, autobusy, jízdní kola, sanita, policejní auta, jeřáby, jiné pracovní vozy, taxi, kočárky,….. snad všechno, na co si člověk vzpomněl.

Vůz na úklid silnic z roku 1906
Motorka Imperia Rheingold 850 z roku 1934
Steyr typ 50 z roku 1936
Pánská kola okolo roku 1906
Dobová opravna kol
Opel z roku 1899
Daimler Riemenwagen z roku 1895
Městské dopravní prostředky
Tříkolka z roku 1896
Bugatti coupé z roku 1928
Citroen typ 11BL z roku 1938

Druhá hala je zaměřena na cestování.

Hlavním představitelem cestování jsou patrně vlaky. Zřejmě proto u vchodu do druhé haly stojí hned dva.

Vlaky

Za nimi byl zpřístupněný starý poštovní vůz.

Poštovní vagón z roku 1933
Kočár typ Landauer z roku 1825
Automobil Panhard et Levassor z roku 1896
Kočárový vůz z roku z roku 1920

Ve druhé hale byl i tento krasavec. Nevěděla jsem, jak ho nafotit. Nádhera zepředu i zezadu. Nakonec jsem dala přednost nádherným křídlům.

Cadilac z roku 1959

Na konci druhé haly je umístěna stará parní zubatka, která kdysi jezdila v Alpách.

Parní zubatka

Třetí hala se zabývá mobilitou a technologiemi.

Jsou zde staré lyže, brusle, kola, z hlediska technologie zajímavé automobily, motory a převodovky v řezu,….

Lyže z roku 1875
Brusle z roku 1870
Rumpler Tropfenwagen – první aerodynamické auto

Tady jsem byla poučena Krušnohorcem. Nejprve se konstruktéři domnívali, že tvar kapky (Tropfen) je z hlediska aerodynamiky nejlepší tvar.

Alfa Romeo 6C z roku 1931

Předchůdce kol z roku 1817
Stará kola
Kolo z roku 1885
Kola z roku 1870

Motory a převodovky v řezu jsem oželela. Asi jich mám ze školy už dost. Také jsem se v tom vedru viděla už jinde.

Dvě hodiny úplně stačily. Nafotila jsem toho hodně, mám i popisky k exemplářům, stačí si vše doma v klidu prohlédnout. Myslím, že je to nejlepší způsob, jak vše z výstav vstřebat. Foťáky v mobilu jsou fajn.

Krušnohorec už má ve své automobilové encyklopedii Auta 5P odbornou reportáž. Těch aut je tam ale tolik, že její dokončení chvíli potrvá.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*