V posledních letech obvykle trávíme první část dovolené u syna ve Švýcarsku. Cesta do Curychu není zrovna krátká, tak si ji Krušnohorec k mé nelibosti snaží zpříjemnit návštěvou nějakého automobilového muzea. Loni jsme se cestou zpátky stavovali v Rakousku v Muzeu Rolls-Royce. Letos dlouho o ničem nemluvil, tak jsem si myslela, že mám vyhráno. Pojede se s krátkými přestávkami na občerstvení na jeden zátah.
Moje radost se ztratila, když se mezi řečí zmínil, že se cestou do Curychu zastavíme v Mnichově. Ne na dlouho, jenom tak na čtyři hodinky. Vždyť jsme ještě nebyli v muzeu dopravy. Hned mě napadlo, že bez toho dovedu žít. Čtyři hodiny! Ten čas mě opravdu vylekal. Venku teplota přes 30°C, každý se snaží v tomto počasí se moc nehýbat a my budeme 4 hodiny pobíhat po muzeu. Z mého výrazu asi pochopil, že bude muset slevit. Když jsme se vydali na cestu, návštěva k mé radosti už měla trvat jenom dvě hodiny.
Do Mnichova jsem dorazili bez problémů, dokonce jsme i poblíž muzea šikovně zaparkovali. Vystoupila jsem z auta a připadalo mi, že stojím na pekáči v rozpálené troubě. Jestli nebude v muzeu klimatizace, tak tam ani ty dvě hodiny nevydržím.
Toto muzeum je dopravní pobočka Německého Muzea. Vešli jsme dovnitř a ocitli se v obrovské hale. Strop byl částečně prosklený a opíralo se do něj slunce. Hned mi bylo jasné, že tam se asi zrovna nevychladím. Fotit se také komfortně nedalo. Slunce vrhalo na exponáty stíny.
Jako první, hned u vchodu, jsem narazila na starou parní lokomotivu. Rozhlédla jsem se po hale a byla jsem spokojená. Je sice velká, ale není nemožné ji do hodiny obejít a vše si prohlédnout a nafotit.
Běhala jsem po hale, fotila a asi po hodině jsem byla se vším hotová. Začala jsem hledat Krušnohorce a při té příležitosti jsem zjistila, že takové haly jsou tam ještě dvě. Tak to byla rána z čistého nebe. V muzeu bylo dusno a jestli tam mám trávit ještě další dvě hodiny, tak to nedám.
Hodinu mi trvalo projít jenom první halu – Městská doprava. Byly v ní dopravní prostředky asi od roku 1900 až dosud. Stály tam tramvaje, auta, autobusy, jízdní kola, sanita, policejní auta, jeřáby, jiné pracovní vozy, taxi, kočárky,….. snad všechno, na co si člověk vzpomněl.
Druhá hala je zaměřena na cestování.
Hlavním představitelem cestování jsou patrně vlaky. Zřejmě proto u vchodu do druhé haly stojí hned dva.
Za nimi byl zpřístupněný starý poštovní vůz.
Ve druhé hale byl i tento krasavec. Nevěděla jsem, jak ho nafotit. Nádhera zepředu i zezadu. Nakonec jsem dala přednost nádherným křídlům.
Na konci druhé haly je umístěna stará parní zubatka, která kdysi jezdila v Alpách.
Třetí hala se zabývá mobilitou a technologiemi.
Jsou zde staré lyže, brusle, kola, z hlediska technologie zajímavé automobily, motory a převodovky v řezu,….
Tady jsem byla poučena Krušnohorcem. Nejprve se konstruktéři domnívali, že tvar kapky (Tropfen) je z hlediska aerodynamiky nejlepší tvar.
Motory a převodovky v řezu jsem oželela. Asi jich mám ze školy už dost. Také jsem se v tom vedru viděla už jinde.
Dvě hodiny úplně stačily. Nafotila jsem toho hodně, mám i popisky k exemplářům, stačí si vše doma v klidu prohlédnout. Myslím, že je to nejlepší způsob, jak vše z výstav vstřebat. Foťáky v mobilu jsou fajn.
Krušnohorec má ve své automobilové encyklopedii Auta 5P odbornou reportáž o osobních automobilech. Několik dalších dopravních prostředků ukazuje fotogalerie.
Přidejte odpověď