Jak už jsem zmínila v příspěvku Návštěva Mělníka, zakoupili jsme na soutoku Labe a Vltavy elektrokola. Dlouho jsme odolávali a říkali si, že dokud nám to pojede, že si je nekoupíme. Snad na stará kolena. Pak nastal zlom a začali jsme o jejich nákupu uvažovat. Důvod byl jasný. Žijeme pod Krušnými horami a na vyjížďky do hor nám naše treková kola nestačí. Takže, stará kola na rovinky, elektrokola do hor.
Nevím, jestli placaté Polabí jsou hory, nicméně vyzkoušet jsme je vyjeli na cyklostezku vedoucí od soutoku Labe a Cidliny do Nymburka. Terén tak placatý, že ho musí každý zvládnout i na furtšlapu.
Pokud to jenom trochu jde, tak každý rok pořádáme se sourozenci family building. Takový rodinný výlet na kolech. Pořadatelem je vždy jeden ze sourozenců. V pátek se sjedeme, popovídáme, v sobotu jedeme na celodenní výlet a v neděli se zase rozjedeme domů. Nejhorší cyklistické výlety bývají u nás. Kopcovité terény nám všem dávají zabrat.
Pořadatelem family buildingu byla letos sestra s chalupou na vesnici u Lázní Poděbrady. Považovala jsem za samozřejmost, že pojedeme na starých kolech. Vždyť jsme si řekli, že roviny se pojedou na trekových kolech. Shodou okolností si i můj bratr se ženou letos koupili elektrokola. Ti se rozhodli, že už budou jezdit jenom na elektrokolech. Dlouho jsme se rozhodovali, jaká kola zvolit. Manžel mé sestry elektrokolo nemá. Na druhou stranu je to velký sportovec.
Volba byla těžká. Nakonec jsme se rozhodli pro vyzkoušení elektrokol. Byla zakoupena v Polabí, tak je to tam asi zase táhlo. Jenom teď nevím, jestli se jim bude chtít jezdit i po kopcích v Krušných horách.
V sobotu dopoledne jsme vyrazili na trasu. První zastávka byla plánovaná po 11 km na soutoku Labe s Cidlinou. Jako první vyrazil švagr. Já za ním. Dupal s větrem v zádech jako o život. Chvíli jsem se kochala a když jsem se podívala před sebe, švagr mi mizel v dáli. Protože jsem nechtěla jet na nejsilnější podporu, musela jsem pořádně máknout i já. Kam se poděla slova bratra: „Vždycky někde na švagra počkáme“. Kdyby se ohlédl, musel by čekat on.
Na soutoku jsme se v kiosku občerstvili a pokračovali po cyklostezce do Poděbrad. Cyklostezka je sice asfaltovaná, ale bohužel, díky kořenům stromů prorůstajících z okolí, hodně hrbolatá.
Dopoledne byla jízda dobrá, odpoledne tam bylo hodně návštěvníků a jízda místy dost komplikovaná. Chodili tam lidé roztaženi přes celou cyklostezku, motali se tam děti, psi,… Bylo třeba hodně pozornosti.
V Poděbradech jsme načepovali minerální vodu u Svatojánského pramenu.
Zde napadlo Krušnohorce, že přejedeme přes zdymadlo na levý břeh Labe. Zbylá část skupiny pokračovala po frekventovaném pravém břehu.
Levý břeh byl sice méně frekventovaný, ale místy méně udržovaný. Na cyklostezce jsme potkali kachny a podívali se na koně.
Asi po dalších 8 km nás vítalo město Nymburk.
Na dalším zdymadle v Nymburku jsme přejeli Labe a přidali se u Staré rybárny ke skupině.
Tam jsme si dali další pití, trochu si odpočinuli a vydali se na zpáteční cestu. Tentokrát jsme jeli po pravém břehu Vltavy. Vzhledem k tomu, že se na Vltavě konaly závody kajaků, cyklostezka byla plná diváků. Místy úplně neprůjezdná. Diváci patrně zapomněli, že stojí na cyklostezce a že by tam cyklisté rádi projeli.
Švagr nám opět ujížděl. Tentokrát jsme s elektrokolem byli oproti švagrovi v nevýhodě. Občas nás brzdil omezovač rychlosti. V tu chvíli Krušnohorec záviděl švagrovi jeho kolo.
V Poděbradech jsme si zajeli na náměstí na zmrzlinu. To byl jediný kopec, který jsme museli na této trase vyjet.
Pak jsme pokračovali na oběd do kiosku Na střelnici.
Kiosků je na cyklostezce opravdu hodně. Tam nemusíte mít strach, že když se u jednoho zrovna nezastavíte, že k dalšímu padnete žízní a hladem.
Zde švagrová navrhla, že bychom si ještě mohli trochu zajet do Choťánek. Švagr už nechtěl. Říkal, že už toho má dost. Nejdříve jsem si myslela, že ho protivítr na zpáteční cestě unavil, ale teď ho podezírám, že chtěl ještě stihnout „Želvijádu“. Želvijádou se otevírá řeka Cidlina. Jedná se o akci podobnou neckyádě.
Ostatní členové výpravy jeli do Choťánek. Tato odchylka od plánované cesty nebyla úspěšná. Rekonstruovali tam most a cesta byla neprůjezdná. Museli jsme se vrátit k Labi a domů pokračovat po osvědčené cestě.
Cestou jsme potkali švagra, který si užil i „Želvijády“.
Najeli jsme asi 55 km. Nejenom díky nádhernému počasí to byl bezvadně strávený den. Když se chcete setkat s hodně lidmi a užít si nenáročnou trasu, vydejte se do Polabí.
Přidejte odpověď