
Byl říjen a předpověď na víkend neslibovala pěkné počasí. Rozhodli jsme se, že bychom mohli navštívit zámek v Libochovicích. Na to až tak dobré počasí není zapotřebí. Stačilo by, kdyby nepršelo, abychom se alespoň na chvíli prošli po zámecké zahradě, o které jsme se dočetli, že je nádherná.
Do Libochovic jsme se rozjeli přes zámek Pátek, který jsme navštívili již před dvěma lety. Chtěli jsme se podívat, jak pokračují v opravách na zbídačeném zámku. Tento zámek neměl takové štěstí jako ten v Libochovicích. Za socialismu zde bývaly kanceláře MNV, vývařovna JZD, stanice SNB a školka. Není divu, že zámecký inventář skončil neznámo kde a neudržovaná budova vzala za své. Libochovický zámek přešel v roce 1945 pod správu Národního památkového ústavu, který se o zámek dobře staral.
Návštěvu Libochovic jsme zahájili obědem v restauraci Konírna.


Sotva jsem dosedli, už u nás byla obsluha s jídelním lístkem a dotazem na nápoje. Přesto, že prostory jsou velké a bylo plno, jídlo jsme měli velmi rychle na stole. Já si dala kančí výpečky, bramborové knedlíky a zelí.

Krušnohorec zkusil filet z mníka, kterého dosud nejedl. Když ovšem viděl moje výpečky, litoval. Jídlo bylo výborné, za rozumnou cenu, nebylo co vytknout. Tedy než došlo na placení. Nepřijímali platební karty. Byla jsem zaskočená a zeptala se, zda to mají někde napsané. Odpověď zněla: „Nemáme, měla jste se předem zeptat“.
Z restaurace jsme se přemístili na náměstí, odkud je to na zámek už jenom kousek. Počasí se začalo vylepšovat, takže procházka po zámecké zahradě také bude.

Měli jsme štěstí, nemuseli jsme čekat, přišli jsme akorát na prohlídku.

Prohlídka začínala v sala terreně, kde jsme se dozvěděli něco o historii zámku. Nyní barokní zámek stojí na místě gotické tvrze. Prohlídka je zaměřena na život posledního šlechtického rodu Herbersteinů, kterým byl zámek v roce 1945 státem zkonfiskován. Herbersteinové ho získali sňatkem s Terezií z Ditrichštejna, jejíž rodině patřil. Herbersteinové se o zámek dobře starali. Za dnešní podobu stěn a krásně malovaných stropů vděčíme právě jim.


Ze sala terreny jsme se vydali po schodech do prvního patra, kde začala prohlídka. Nazuli jsme filcové pantofle a vstoupili do herny.

Po herně následovala velká jídelna.

Pak jsme se přemístili do modrého salónku.

Z něj jsme vešli do růžového salónku.

Ve všech pokojích byly nádherně malované stropy.

Pak následovala malá jídelna.

Občas jsem přemýšlela, jestli jsou na hradech a zámcích originály a nebo kopie. Tak teď už to vím. Prvně v životě se mi stala tato nemilá příhoda. Prohlížela jsem si inventář místnosti a najednou jsem uslyšela ránu. V první chvíli jsem nevěděla, co se děje. Otočila jsem se a uviděla tu nešťastnici. Shodila kabelkou květinu v keramickém malovaném obale. Hned přiběhla vyděšená průvodkyně, začala prohlížet škody s tím, že jsme zrovna v nejdražším salónku. Tak to je tedy pech. V takovém případě nevoláte na lampárnu, ale do pokladny. Škoda byla nahlášena a čekalo se, jestli jde o originál a nebo repliku. Myslela jsem, že prohlídka bude ukončena, ale nebyla. Pro nešťastnici asi ano, protože po zbytek prohlídky byla jako opařená. Není divu, byla bych na tom stejně.
Pokračovali jsme tedy do rodinného salónu s fotografiemi.


Pak následovala knihovna.

Přes hraběcí pracovnu jsem se dostali do malé galerie a pokojů s hraběcími úlovky. Ukázalo se, že hrabě Josef Johann Herberstein byl lovec a cestovatel. Mohli jsem si prohlédnout nejrůznější vybavení, které si na své cesty s sebou vezl. Včetně cestovního záchodu.




Teprve na konci prohlídky se paní dozvěděla, že neshodila originál, ale repliku. Určitě se jí ulevilo, ale na kolik si cení správa Národního památkového ústavu repliky, se už nikdy nedozvím. Možná to také bolí.
Po prohlídce jsme ještě zaběhli do muzea J. E. Purkyně, který se na tomto zámku narodil a má zde vyčleněné místnosti s odkazem na jeho život a dílo.
Prohlídku zámku jsme ukončili v nádherném zámeckém parku.



Skleníky byly zavřené.



Zahrada je rozsáhlá, dalo by se v ní strávit celé odpoledne. Bylo už dost hodin, tak jsme spěchali domů. V Libochovicích jsem shlédli pěkný zámek, ve kterém je na co se dívat.
Přidejte odpověď