Jak jsme slíbili, tak jsme udělali. Po dvou letech jsme se vydali opět do Pátku. Vesnička v Ústeckém kraji, v okrese Louny, která je pozoruhodná zejména barokním zámkem Pátek.
Původní gotická tvrz ze 14. století byla v 16. století přestavěna na renesanční letohrádek a v 17. století rodem Ditrichsteinů na zámek.
Tento zámek si prošel po roce 1948, kdy by znárodněn, pěknou devastací. Sídlila zde Okresní politická škola internátní, Oblastní zemědělský archiv, kanceláře MNV, knihovna a vývařovna JZD s jídelnou, stanice SNB a mateřská škola. Inventář byl zničen, vyhozen, takže nebýt jedné aktivní rodačky a současného kastelána, nejspíše by tento objekt nadále chátral.
Před dvěma lety jsme zámek navštívili, seznámili se s podnikavým kastelánem, který se snaží zámek opět zpřístupnit veřejnosti. Inventář v zámku není původní, ale díky kastelánovi je stejně se na co dívat. To, co je tam dnes k vidění, zapůjčil z jiných zámků a něco dokonce zakoupil za vlastní peníze. Se zednickými pracemi mu pomáhají dobrovolníci.
Slíbenou návštěvu nám hlavně připomněl pan Konopka. Zareagoval na moji reportáž z první návštěvy zámku, kde jsem obdivovala papírové modely hradů a zámků, které se nacházejí na bývalé půdě v průchodu na nádvoří zámku. Tehdy jsem netušila, že by tolik modelů mohla vytvořit jedna paní učitelka v důchodu. Zároveň mi napsal, že se modely již nacházejí v důstojných výstavních skříních přímo na zámku. Je nejvyšší čas se podívat, jak za ty dva roky na zámku pokročili.
Přijeli jsme na zámek a na dveřích visel plakát s akcemi. Tak tady nezahálí, pomyslela jsem si.
Virtuální výstava obrazů v průchodu na nádvoří byla od minule zachována.
Prohlídka byla až za půl hodiny, ale jakmile nás průvodkyně uviděla, hned nás pozvala dovnitř.
V přízemí je k vidění starožitný nábytek a také expozice slavných lidí, kteří byli nějak spojeni s obcí Pátek, jako je například Emil Holub. V patře pak můžeme shlédnout opatské pokoje, kapli s kostelem a nejrůznější zapůjčený nábytek, v jedné místnosti i od rodiny Kinských.
V 18. století zde pobývali strahovští premonstráti, kteří přestavěli balkón na kapli a hlavní sál na kostel. Ten byl v té době přístupný veřejnosti.
Začali jsme v přízemí v jídelně s krásnými freskami na stropě. Ty už jsem obdivovala při minulé návštěvě.
Při minulé návštěvě jsme si přízemí prošli sami, teď s průvodkyní. Asi ve třetím pokoji jsem průvodkyni prozradila, že jsme tu podruhé, že jsme se přišli po dvou letech podívat, jak pokročili. Stejné nadšení jako tehdy u kastelána jsem viděla i u průvodkyně, která říkala, že pracuje za 60 minut za hodinu. Prohlídka začala oficiálním výkladem o historii zámku a pak pokračovala v přátelském duchu o životě a práci na zámku.
Pořádají zde nejrůznější akce, prý i svatby. V areálu zámku se dá i stanovat. Dobrovolníci na práci jsou vítáni. Myslím, že se dá přespat v některých bývalých hospodářských budovách.
Muzeum husitského hejtmana Alšíka Škrpy tu před dvěma lety nebylo. Tam jsme se chystali po prohlídce zámku.
Nejvíce se mi na zámku asi líbí kostel.
Kostel nemá varhany, ale harmonium. Prý je funkční, ale hrát na něj je fyzicky náročné.
Jako poslední jsme na zámku navštívili papírové modely v důstojných vitrínách, které nás vyhecovaly k opětovné návštěvě Pátku. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že se nejedná o modely paní učitelky, které jsme před dvěma lety zhlédli, ale o modely pana Konopky. Původní modely zůstaly na starém místě.
Tak jsem byla na rozpacích. Nevěděla jsem, které modely se mi víc líbí. Krásné osvětlené vitríny udělají na diváka dojem, ale modely paní učitelky jsou zase zasazené pěkně do terénu. Když mají být na skále, tak tam prostě jsou. Šli jsme si je znovu připomenout.
Na dveřích jsme se dočetli, že jsou zde modely paní Žuravnyjové a pana Hobzíka. Vstupné dobrovolné.
Modelů tam je nespočetně.
Prohlídku jsme zakončili ve sklepě bývalého hospodářského stavení, kde se nyní nachází muzeum husitského hejtmana Alšíka Škrpy.
Zde jsem se seznámila pro mě s dosud neznámou postavou husitského hejtmana Alšíka Škrpy, stejně smyšlenou jako je Jára Cimrman. Je vidět, že se bude muzeum nadále rozrůstat. Tak snad si tato postava najde hodně příznivců.
Co jsme chtěli, to jsme viděli. Byl nejvyšší čas pokračovat do nedalekých Libochovic na zámek, kde jsem ještě nebyla.
Přidejte odpověď