Před týdnem jsme navštívili přehradu Fláje. Původní záměr byl, objet ji na kole. Vzhledem k tomu, že dešti a větru neporučíš, museli jsme upustit od původního plánu a zvolit alternativu. Vydali jsme se do míst, kde stávala vesnice Fláje, která ustoupila stavbě přehrady. Zajímali jsme se především o dřevěný kostel, který byl rozebrán a přestěhován do Českého Jiřetína.
Samozřejmě jsme navštívili i přehradu Fláje. Tam jsme si všimli informačního střediska, které už bylo bohužel zavřené. Nicméně nás zaujala informace, že se zde konají prohlídky vnitřku hráze.
Rozhodli jsme se, že se sem za týden vrátíme a jestli bude lepší počasí, objedeme konečně flájskou přehradu a navštívíme vnitřek hráze.
Počasí nebylo o nic lepší než před týdnem, ale na přehradu jsme stejně jeli. Udělali jsme si rezervaci na prohlídku hráze. Kdo chce tedy navštívit vnitřek hráze, musí se zarezervovat na stránkách Povodí Ohře v jejich rezervačním systému.
A světe div se, prohlídky jsou zdarma.
Dorazili jsme podle pravidel o půl hodiny dříve. Byla docela zima, tak jsme si prohlíželi zajímavé prospekty v informačním středisku. Chtěli jsme si zakoupit magnetku, ale bylo nám řečeno, že nic neprodávají. Všechno, co je tam k dispozici, je zadarmo. Že by tam dosáhli opravdového komunismu, kdy nebudou peníze a každý si vezme, co potřebuje?
Nakonec jsme zjistili, že žádný komunismus. Informační středisko bylo vystavěno z dotačních fondů a nesmí se v něm 5 let nic prodávat. Postavili ho v polovině roku 2019, tak kdo byste chtěl jít zadarmo na prohlídku, tak máte ještě přes dva roky čas. Pak to určitě zpoplatní.
Nesmí tam tedy prodávat ani žádné občerstvení, což by se zrovna dnes hodilo. Takový teplý čaj by při dnešním počasí přišel vhod. Jenom se divím, že to šikovní Češi za víc než 2 roky nedokázali obejít a poradit si nějakým kioskem, kde by mohli kromě občerstvení prodávat i lístky na prohlídku. Asi to tedy opravdu nejde.
Jediným občerstvením je pramen vedle domku pro hrázného.
Konečně tu byl čas prohlídky. Skupinka návštěvníků se sešla před hrází a průvodkyně nám řekla pár slov o historii hráze.
Byla vybudována na Flájském potoce v roce 1963, který pramení pod Oldřišským vrchem. Napouštěli ji asi 2 roky. Je to unikátní vodní dílo, které je považováno za českou kulturní památkou. Má betonovou, pilířovou hráz. Uvnitř má jenom pilíře, jinak je hráz dutá. Dosáhlo se tím obrovské úspory materiálu. Stojí na skále. Takové přehrady jsou v Evropě pouze dvě. U nás a ve Švýcarsku. Ta je menší a nedělají tam prohlídky hráze. Vodní plocha zaujímá 149 ha s maximální hloubkou 57 m. Voda z ní je vedena štolou nad Meziboří do úpravny a odtud zásobuje pitnou vodou Most, Teplice, Duchcov, Litvínov a Bílinu.
Voda z dolní výpustě putuje jako Flájský potok do Saska do přehrady Rauschenbach. S tou Fláje spolupracují. Smluvně je dáno, že z výpustě vyteče nejméně 75 l/vteřinu.
Podle průvodkyně se tomuto rybníčku říká vývar.
Průvodkyně nás také ujistila, že přehrada je bezpečná, že se stále kontroluje. Některé kontrolní mechanizmy jsme v přehradě viděli.
Sešli jsme po venkovních schodech asi do půlky přehrady, kde byly dveře do přehrady. No paráda. Navštívili jsme již několik hrází, ale žádná nebyla tak komfortní. Ještě s Pájou jsme byli na Kameničce a v Jirkovské přehradě. Do Kameničky se lezlo po žebřících, na které se dostávalo obtížně. Měla jsem tehdy strach, že uklouznu a spadu. V Jirkovské přehradě mi připadalo, že jdu dolem. Těch už jsme také pár navštívili.
Tady se chodilo po krásných lávkách.
Vzhledem k tomu, že hráz má jenom pilíře, je tam všude spousta místa. Když jsem se podívala nahoru, připadalo mi to, jako když jsem v katedrále.
Dokonce kdysi hráz vzhledem ke konstantní teplotě sloužila jako sklad ovoce a zeleniny. Jenže, když napadl sníh, tak se tam nedostala auta a vše se zkazilo. Tak se od toho upustilo.
Prohléhli jsme si také kontrolní mechanizmy hráze.
Kyvadlo je zavěšené na horní části hráze a končí téměř na dně přehrady. Nesmí se hýbat. Jinak se hýbe i hráz.
Průsak se měří pomocí kádinky. Podle toho, za jak dlouho se naplní.
Dále se provádějí testy laserem, měří se tlak vody na hráz,… Zkrátka, měří se vše, co se dá.
Z horní lávky jsme sešli na spodní.
Při opravách přehrady se po kolejích vozí materiál do hráze.
V přehradě jsou i stalagmity.
Prohlídka se mi opravdu líbila. Nenáročná, poučná. Jenom jsme skončili na dně dráze a čekalo nás 270 schodů nahoru na hráz.
Pak jsme se vydali k další atrakci, k jiřetínskému vodopádu. Cesta vede podél Flájského plavebního kanálu.
Přidejte odpověď