Syn před časem navštívil v Brně svého kamaráda. Při této příležitosti zajel i do Moravského krasu, který se nachází v Drahanské vrchovině severovýchodně od Brna. Přijel nadšený. Uvědomila jsem si, že jsem tam byla naposledy v dětství. Trochu jsem si zavzpomínala a slíbila si, že se tam někdy zase znovu podívám. Máme tady tolik krásných míst a pořád hledáme nějaké atrakce v cizině.
Netrvalo dlouho a hodilo se to. Vraceli jsme se ze Slovenska a návštěva Moravského krasu znamenala malou zajížďku. Říkali jsme si, že je po sezóně, tak by tam nemuselo být mnoho turistů.
Nakonec to tak úplně nebylo. Dorazili jsme tam kolem poledne a první volné místo na prohlídku krasových jeskyní bylo v 15.45 hodin.
Zakoupili jsme si vstupenky a zašli si do hotelu Skalní mlýn na oběd. Restaurace byla plná. Stěží jsme tam našli dvě volná místečka. Obávala jsem se, jestli vůbec stihneme prohlídku. Byla jsem mile překvapená. Jídlo jsme měli docela brzy na stole a bylo výborné.
Po obědě jsme vláčkem dojeli k lanovce a tou se vydali k Hornímu můstku Macochy. Odtud se dá podívat na dno propasti Macocha. Hloubka propasti od Horního můstku k hladině jezera na dně Macochy je 138,7 m. Samotné jezírko má hloubku 50 m.
Na obrázku je vlevo vidět Dolní můstek Macochy. Tam jsme sestoupali pěšky po vyznačené stezce.
U Horního můstku je Chata Macocha s restaurací a nejrůznější obchody se suvenýry.
Lanovkou jsme se vrátili zpátky ke středisku, ve kterém začíná prohlídka Punkevních jeskyní a dna Macochy.
V hale tohoto střediska jsou umístěny informační tabule, na kterých si můžete přečíst historii o objevení a zpřístupnění krasových jeskyní. Komu se nechce číst, může se podívat na dokumentární film, který se promítá stále dokola.
První člověk, který do Macochy vstoupil, byl minorita Lazarus Schopper. Byl tam v květnu roku 1723 spuštěn z Dolního můstku na lanech.
Po něm Macochu zkoumali další badatelé. Domnívali se, že mezi Macochou a vývěrem řeky Punkvy musí být jeskyně.
Dnešní prohlídka má suchou cestu na dno propasti Macocha a zpáteční cestu lodičkou po řece Punkva.
Vždycky tomu tak nebylo. Zpřístupňování suché cesty v punkevních jeskyních probíhalo v letech 1909 až 1914. O průzkumu a zpřístupnění se zasloužila výzkumná skupina vedená Karlem Absolonem. První prostory si návštěvníci prohlédli již v roce 1910. V roce 1914 byla Macocha propojena s Punkevními jeskyněmi.
V roce 1933 se podařilo zpřístupnit i mokrou cestu, tedy zpáteční cestu ze dna Macochy po řece Punkvě k jejími vývěru. V dnešní době cesta končí pod střediskem, ze kterého jsme se vydali na cestu.
Byla jsem překvapená, cesty mezi jednotlivými dómy byly vybetonované. Dokonce na začátku a konci měly dveře. Zajímalo by mě, proč dveře. Nenapadlo mě se průvodce zeptat.
Krápníky cestou ke dnu Macochy byly nádherné.
Kousek odsud jsme nastoupili do lodičky a pluli po řece Punkvě zpátky ke středisku, ze kterého jsme vyrazili.
Na lodičkách je z bezpečnostních důvodů zakázáno fotit. Ale kdo by takové kráse odolal?
Během plavby jsme si udělali zastávku v Masarykově dómě. Nazvali ho po prezidentu Masarykovi po té, co ho navštívil.
Cesta lodičkou byla občas na uražení hlavy, ale krásná.
V Punkevních jeskyních jsme strávili hodinu. Průvodci byli vtipní, vůbec jsme se nenudili a pořád bylo na co se dívat.
Daň za tu krásu byla zpáteční cesta domů po D1. Byla naprosto ucpaná. Nejpomaleji jel rychlý pruh. Vypadalo to, jako když je na dálnici jeden semafor za druhým a pořád máme červenou. No a z Prahy bychom se mohli z provozu radovat, kdyby zase nebyla mlha jako mléko.
Kromě prohlídky k Macoše lze v Moravském krase navštívit další jeskyně jako je Kateřinská jeskyně, Jeskyně Balcarovka, Sloupsko-sošovské jeskyně a Jeskyně Výpustek.
Tak třeba zase příště…..
Přidejte odpověď