Výlet na zámek Kačina

Hurá!!! Vláda rozvolňuje, zase budou výlety a kultura. Krušnohorec přišel s nápadem, jet o víkendu na muzikál. Muzikály mám ráda. Kultura mi díky vládním opatřením, která provoz kultury zakázala, hodně chyběla. Hned jsem souhlasila. Už toho času stráveného doma bylo moc. Sem tam nějaká procházka do přírody a jinak nic. Moje nálada se tím také čím dál tím víc horšila. Brzy by byla na bodu mrazu.

Krušnohorec vybral muzikál „Čas růží“. Gottovy písničky jsou krásné. Určitě to bude zážitek. Pak mě napadlo, že to zase takový zážitek nemusí být, že jako Mistr Karel to nikdo nezazpívá.

Když Krušnohorec řekl, že se muzikál koná na zámku Kačina a že ho spojíme s výletem po okolí, nebylo co řešit. I když muzikál nebude za nic stát, podíváme se na zámek, projdeme si okolí a trochu se vyvenčíme. Výlety mi opravdu chyběly.

V sobotu se ubytujeme v Nových Dvorech v penzionu U Hájků, podíváme se do Kutné Hory, která leží nedaleko Nových Dvorů a Kačiny. Večer pak pojedeme na zámek Kačina na muzikál. Druhý den bychom si mohli projít Kačinu a krásný park, který k zámku neodmyslitelně patří. Plán se mi líbil. Jenže plán je jedna věc a skutečnost druhá. Tak jak to nakonec dopadlo?

Na výlet jsme jako obvykle vyrazili se zpožděním. Během cesty jsem se dožadovala zastávky na oběd, ale bylo mi řečeno, že s obědem se počítá až v penzionu U Hájků.

Konečně jsme dorazili do Nových Dvorů do penzionu u Hájků. Na ubytování jsme ještě měli čas, tak jsme si sedli na pergolu a vrhli se na jídelní lístek. Jídla na něm vypadala dobře, Krušnohorec si vybral bramboračku s lesními houbami a jako hlavní chod jsme si objednali ptáčky s rýží. Chvíli nás zlobili, že už asi rýži nemají, že budou knedlíky, ale nakonec přinesli rýži. Nevím, jestli ji uvařili během toho, co jedl Krušnohorec bramboračku s jedním kouskem houby a nebo servírka měla mylné informace, ale jídlo bylo opravdu dobré. Ptáčky po rozebrání měly všechno, co do nich patří. Maso bylo měkké a šťavnaté. Myslím, že i cena byla přijatelná. Ptáčky s rýží stály 138,- Kč.

Tuto restauraci bych každému doporučila. Obsluha lítala, pořád se dotazovali, jestli máme vše. Nabídka také naprosto dostačující. Měli i hodně domácích limonád, druhů kávy a ten kdo má rád sladké, si také vybere. Odcházeli jsme spokojení a rozhodli se, že druhý den si na oběd zase zajdeme sem. Možná, že budou mít ta samá jídla, ale je z čeho vybírat.

Nastal čas na ubytování. Penzion byl podstatně levnější, než ubytování v penzionech v Kutné Hoře. Byl čistý a pro naše účely naprosto vyhovující. Postele, stůl, skříň a sociální zařízení.

Po ubytování jsme vyrazili na prohlídku Kutné Hory, královského města, jehož počátky sahají do 13. století. Toto město mám spojené s těžbou stříbra a ražením pražských grošů. Jeden takový mám doma jako přívěsek na krk. Kdysi mi ho darovala maminka. Dodnes ho mám a uchovávám ho jako památku na ni.

V Kutné Hoře jsme plánovali navštívit Chrám svaté Barbory, který považuji za dominantu města. Býval snad na každé pohlednici z Kutné Hory. Navigace nás vedla úzkými uličkami, ve kterých vedle sebe neprojedou dvě auta. Nevěřila jsem tomu, že tak hroznou cestou se můžeme dostat k chrámu. No a to jsem ještě netušila, že nás čeká jízda tunelem pro jedno auto. Konečně jsme přijeli na malé parkoviště mezi rodinnými domy.

Po kamenité cestě jsme vystoupali k Chrámu svaté Barbory.

Vůbec mě naivku nenapadlo, že se tam bude platit vstupné. Bez průvodce 160,- Kč. Zdálo se mi to dost. Zase tolik tam toho k vidění není. Nějaké oltáře, řezbářsky vydařené lavice, pěkné varhany,… Pěkné byly ovšem jenom zepředu. Sošky na nich zezadu již zlacené nebyly.

Taky jsem si všimla nejméně tří kasiček na milodary na opravu chrámu. Hlavou mi proběhla myšlenka: „Tady je tolik lidí, když každý zaplatí vstupné, tak na co se tyto peníze použijí?“ Myslela jsem si, že jsem vstupným přispěla na opravy chrámu a ono asi ne. Jsem lakomá, do kasičky jsem nic nevhodila.

Po návštěvě chrámu jsme se trochu prošli historickou částí Kutné Hory. Ta se mi líbila. Překvapilo mě ale, že tam převažovaly italské stánky. Italové zde prodávali nejrůznější italské produkty. Uzeniny, sýry, sladkosti, vína… Proč zrovna Italové? Na to jsme nepřišla.

Druhou stranou jsme se odebrali k parkovišti.

Navigace nás k našemu překvapení vedla zpátky trochu lepší cestou. Už jsem nebyla tolik vyděšená.

Kutná Hora je město kostelů. Už vím, proč tuto návštěvu Krušnohorec naplánoval. Vidí kostel a už bere za kliku.

Chrám sv. Barbory je na kopci, je odtud pěkný výhled na Kutnou Horu. Tam Krušnohorec uviděl další střechu kostela. Od jeho návštěvy mě zachránilo, že byl již zavřený.

Po prohlídce Kutné Hory se dostavila žízeň. Zastavili jsme u nějaké restaurace, jenže přes silnici stál zase kostel, který se zdál být otevřený. Žízeň nežízeň, mířili jsme ke kostelu.

Tak tam to bylo také dobré. Vešli jsme dovnitř, kde stál skleněný kiosek a v něm hned dvě ženy. Jedna prodávala suvenýry, druhá kontrolovala vstupenky. Ano, čtete dobře. Neprodávala, jenom kontrolovala. Byli jsme vyzváni k předložení lístku. Ten jsme pochopitelně neměli, tak že si ho máme zakoupit buď načtením QR kódu nebo zajít do informačního střediska, které jsem nevěděla, kde se nachází. Tak to naštvalo i Krušnohorce. Sice doteď nevím, proč si nenačetl QR kód, ale pro mě to v tu chvíli byla výhra. Alespoň se napiju.

Když jsem tak o prodeji vstupenek uvažovala, musela jsem se smát. Přijde se stará pobožná babka podívat do kostela a oni jí řeknou, ať si načte QR kód. V lepším případě se může dobelhat do informačního střediska.

Navečer jsme se a jeli se podívat na Kačinu, abychom omrkli, kde se bude konat muzikál. Zámek Kačina leží v obci Svatý Mikuláš. S parkováním to mají také dobře vymyšleno. Na parkovišti mají parkovací automaty, které v době akce přikryjí a vybírají zvýšené parkovné. Vůbec jsme si nevšimli, že vedle placeného parkoviště je „odstavná plocha zámku“, kde se parkuje zadarmo. To je asi bonus pro místní, kteří to tam znají.

Když jsme dorazili na Kačinu, probíhal tam koncert hudební skupiny Slza. Bylo tedy zapotřebí počkat. Neznám lepší místo na čekání, než je hospoda. Naproti zámku stojí hostinec NA HUSE, o kterém jsme se později dozvěděli, že tam stojí déle než zámek.

Tak ten bych zrovna moc nedoporučovala. Kolem 18. hodiny již nevařili. Tedy teplá večeře se nekoná. Obsluha pomalá, výběr jídel a pití nic moc. Krušnohorec povečeřel utopence.

Koncert skončil, mohli jsme se podívat na zámek. Tak ten mě na rozdíl od hostince NA HUSE hned oslovil.

Prohlédli jsme si místo, kde se bude koncert konat a prošli se po rozlehlém zámeckém parku.

Koncert sponzorovalo vinařství, které tam mělo svůj stánek, ve kterém prodávali svá vína. Lidé je kupovali po flaškách. Asi věděli proč. Před půl devátou jsme se všichni usadili na svá místa a očekávali zahájení muzikálu. Po chvilce jsem se utvrdila, že mé obavy z interpretace písní božského Karla, byly oprávněné. A to nemám hudební sluch. Jak asi museli trpět lidé s hudebním sluchem? K přežití jim patrně dopomáhalo zakoupené víno.

Byla to zkrácená verze muzikálu, tak i dějově dost slabé. O přestávce byla u stánku s vínem zase dlouhá fronta. Diváci dočerpávali nové zásoby na druhou polovinu muzikálu. Po přestávce se atmosféra i pěvecké výkony zpěváků vylepšily. Myslím, že na diváky začínalo působit vypité víno. Možná si i zpěváci trochu zavdali. Zpívalo jim to lépe. Třeba se doteď šetřili, aby vydrželi až do konce. Zdálo se mi, že čím více lidé tleskali, křičeli a pískali, tím lépe to šlo i zpěvákům. Nakonec koncert skončil obrovským aplausem.

Přesto, že mě pěvecké výkony muzikálových zpěváků moc nenadchly, byla jsem ráda, že jsem tam byla. Atmosféra na Kačině byla super. Podruhé bych ale na tento muzikál nešla. Možná, že jsou výkony zpěváků v kamenném divadle lepší. Také záleží na tom, kdo zrovna v muzikále zpívá. Ale návštěvu koncertu na Kačině bych doporučovala. Prostředí je tam opravdu krásné.

Druhý den jsme měli v itineráři výletu návštěvu zámku Kačina a prohlídku zámeckého parku. Na snídani jsme museli vstávat dost brzy, tak jsme na Kačinu dorazili chvíli před první prohlídkou.

Na tomto zámku si můžete vybrat ze šesti okruhů:

Výstavní patro – bez průvodce
Život pod schody – zázemí služebnictva
13. Chotkovských komnat
Chotkovská knihovna, zámecké divadlo a kaple
Zámecký skleník, bylinková zahrádka a konírna
Reprezentativní komnaty a chotkovská knihovna

Vybrali jsem si „13. Chotkovských komnat“ a udělali jsme dobře. V tomto okruhu se dozvíte nejvíce ze života Chotků, kteří zámek vystavěli a vlastnili ho od roku 1824 do roku 1911. Protože poslední Chotek byl bezdětný, zámek zdědil jeho synovec. Toho více než zámek zajímal lov a zábava, časem tedy neměl prostředky na provoz a údržbu zámku a před odpovědností za provoz zámku utekl do Itálie. Za války zámek obývali nacisté. Nyní ho vlastní Národní zemědělské muzeum, které se o zámek stará. Dobře, je ve výborném stavu.

Vstupné na jednotlivé okruhy bylo za 100,- Kč nebo 150,- Kč (okruhy s průvodcem). Tedy i s průvodcem za méně než do Chrámu svaté Barbory.

Součástí některých prohlídek je skleník, do kterého je docela dobře vidět zvenčí a bylinková zahrádka, která je volně přístupná.

Průvodkyně byla velice šikovná. Snad poprvé v životě jsem odcházela z prohlídky a pamatovala si hodně ze života Chotků a historie zámku. Komnaty jsou bohatě vybavené, podlahy původní, krásně vykládané.

Po prohlídce jsme se vydali do zámeckého parku. Nejprve jsme se vydali do bylinkové zahrádky. Po prohlídce bylinkové zahrady v Českém Krumlově, jsem byla dost skeptická. Ta byla zarostlá trávou a plevelem, bylinky těžko pohledat.

Tak tady to bylo docela jiné! Jednotlivé druhy bylinek byly od sebe odděleny nízkým živým plotem a téměř u všech byly popisky. Kromě bylinek tam bylo možno nalézt obilí, zeleninu i ovocné keře.

Po prohlídce bylinkové zahrádky jsme navštívili poučnou část zámeckého parku. Opravdu suprové pro děti. Zábavnou formou se zde dozví spoustu informací z přírodopisu. Mohou si i otestovat svoje znalosti.