V roce 1981 jsem se dostal podruhé na „západ“. To nebylo v dobách socialistického Československa vůbec snadné. Potřebovali jste „devizový příslib“, na který jste si mohli v bance zakoupit pár dolarů nebo jiné západní měny. Přidělení devizového příslibu schvaloval kromě jiného uliční výbor komunistické strany. Kdopak si na něj dnes vzpomene? Také jste potřebovali víza do všech států, kterými jste cestovali. Na víza se obvykle čekala v Praze celodenní fronta před velvyslanectvím onoho státu. Mě navíc vízum zmršili, konec platnosti mi napsali na termín asi týden před odjezdem. Naštěstí jsem si toho všiml ještě v Praze, ale strávil jsem na velvyslanectví dalších pár hodin, než mi vízum opravili. Poprvé jsem byl na „západě“ v roce 1969 ještě s rodiči, to jsme ale jen projížděli Rakouskem do Jugoslávie. No a podruhé jsem se svou tehdejší ženou vyjel do Belgie.
Proč ta dlouhá předmluva? V tom roce 1981 jsem v Belgii poprvé ochutnal krevety. Zachutnaly mi, ale do českých končin se dostaly běžněji až po revoluci, takže od roku 1990 si je občas koupím a udělám. Onehdy jsem si koupil předvařené tygří krevety v krunýři i s hlavou, bylo jich 250 g a byly chlazené, tak jsem je musel brzo sníst. Bohužel Danča krevety nejí, ale zase jich zbylo víc pro mne. No a teď jak na ně? Příprava je jednoduchá a zvládne ji každý.
Smažené krevety
Krevety jsem vyndal z obalu a nechal odkapat přebytečnou vodu. Na pánvičce jsem rozehřál olej. Nejlepší je olivový, ale v případě potřeby může být i jiný rostlinný. Krevety jsem z každé strany smažil asi čtyři až pět minut. Musí se dobře prohřát.
Pak následoval nejpracnější krok, „odstrojení“ krevet. Musíte jim utrhnout hlavu, to jde snadno. Horší je to s článkovaným krunýřem, ten na některých kusech držel a nechtělo se mu z krevety dolů. Grif s narovnáním krevety a jejím zmáčknutím moc nefungoval. Je třeba také utrhnout ocásek. Po odstranění všech nejedlých částí jsem krevety pouze mírně osolil, aby zůstala zachována jejich přírodní chuť.
A pak jsem je snědl, ňam 🙂
Přidejte odpověď