Pokud máte rádi vajíčka (jako já), můžete si je připravit mnoha různými způsoby. Dají se vařit naměkko, nahniličku, natvrdo nebo třeba jako ztracená. Jednou z variant jsou vejce do skla.
A když vejce do skla, tak tři. Dvě jsou málo a čtyři už moc. Můžete si také zavzpomínat na film „Tři vejce do skla“ s Vlastou Burianem z roku 1937.
Největším úskalím je správná doba varu a oloupání vajíček.
Já osobně je dávám vařit do studené vody a od počátku varu je vařím dvě až tři minuty. Pro středně velká vejce je přibližně po dvou minutách žloutek naměkko, po třech nahniličku. Důležité je, aby vajíčka při varu nepopraskala. Dá se tomu pomoci lžičkou soli nebo trochou octa ve vodě, ve které vajíčka vaříte.
Pokud se vajíčka podaří dobře uvařit, nastává další náročná operace, oloupání vajíček. Zatímco vejce natvrdo se loupou celkem v pohodě, tak vajíčka naměkko se loupou hodně špatně, pokud chcete, aby zůstala vcelku a žloutek nevytekl. U vajíček nahniličku je to o malinko lepší.
Pokud se vajíčka podaří zdárně oloupat, můžete je vložit do skleničky, já ale preferuji skleněnou misku. Mohla by být sice i z jiného materiálu, pak už by to ale nebyla vejce do skla. Nakonec vajíčka osolím, třeba himalájskou růžovou solí. Ukázka jak by mohla vejce vypadat:
No a konečně se do nich můžete pustit. Ukázka po ochutnávce, zde je vajíčko uvnitř nahniličku.
Jako přílohu lze pojídat libovolné pečivo, jako rohlík, housku, chleba a podobně. Přeju dobrou chuť!
Přidejte odpověď