Nevím jak chutná skutečná želva, ale jako dítě jsem četl, že je lovili námořníci a vozili si je s sebou na lodi jako živé konzervy. My ale žádné želvě nebudeme ubližovat, vyrobíme si želvy náhradní z místních surovin.
A z čeho že tu náhradní želvu vyrobíme. Tělo želvy bude tvořit mleté maso, krunýř vytvoříme z propletených proužků slaniny a na hlavu a nohy nám poslouží párky. No a teď k vlastní přípravě:
Koupíme asi půl kila mletého masa, já mám nejradši namíchané vepřové s hovězím. Maso osolíme, opepříme, přidáme vajíčko, hořčici, prolisovaný česnek, majoránku popřípadě další koření, dobře prohněteme a vytvoříme čtyři bochánky. Prostě takové čtyři větší karbanátky.
Krunýř želvy stvoříme z plátků anglické slaniny, kterou nakrájíme na tenké úzké plátky. Ty pak propleteme jako rohož. Bochánky z mletého masa vložíme na pečící papír do pekáče a přikryjeme „rohožemi“ ze slaniny, volné konce zahneme pod tělo. Ještě nám zbývá vyrobit hlavu a nožky. Na ně použijeme tenké párky, které rozkrojíme na konci buď jako tlamu nebo drápky na nohách. Párky pak zapícháme do želviček.
Zbývá nám už jen pečení. Pekáč přikryjeme alobalem a vrazíme do trouby předehřáté na 180 °C, pečeme půl hodiny. Pak sundáme alobal a želvy ještě čtvrt hodiny dopečeme, aby byl krunýř křupavější. No a takhle nějak mohou vypadat:
Já jsem nějak neodhadl počet párků a tak jsem měl želvy jen s hlavou a předníma nohama, ty zadní si schovaly do krunýře…
Jako příloha k želvám (nebo chcete-li vylepšeným pečeným karbanátkům) mohou být vařené brambory nebo bramborová kaše. Dobrou chuť!
Ještě se musím přiznat, že tento recept není z mé hlavy. Před lety jsem ho okoukal od Ládi Hrušky, tehdy ještě vystupoval na Nově. No a takhle vypadala ta jeho želva (snímek z obalu kuchařky Vaříme rychle a levně s Novou):
Přidejte odpověď