Je říjen, venku v noci mrzne, tak jsem si myslela, že je po ostružinách. Chystala jsem se vystříhat loňské šlahouny a nové, které budou příští rok rodit, pěkně zamotat do podpěr, aby se nelámaly, nikde nepřekážely a byly připraveny na příští rok.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že jim mráz vůbec neublížil a že ostružiny stále dozrávají. Likvidaci letošních šlahounů jsem odložila a dala se do česání. Sklidila jsem jich ještě 3,2 kg.
Hned jsem měla jasno. Přestože marmelády u nás moc nefrčí, udělám je a nejspíš rozdám. Ostružinová je jedna z nejlepších.
Začala jsem lisovat šťávu. Nejdříve opatrně, abych si moc neušpinila kuchyň a ruce. Pěkně jsem ostružiny nabírala polévkovou lžící a sypala do odšťavňovače. Šlo to pomalu. Když jsem zjistila, že šťáva stříká z odšťavňovače až na zem, začala jsem je tam prát ve velkém a tentokrát už holýma rukama. Na konci odšťavňování jsme já i kuchyň vypadaly přesně tak, jak jsem nechtěla. Mytí odšťavňovače udělalo se mnou a kuchyní také svoje. „Zlaté zavařování švestek“, pomyslela jsem si.
Odšťavněno, umyto, jdeme na vaření marmelády. Z ostružin jsem vylisovala 2000 ml šťávy.
Ostružinovou marmeládu jsem již vařila před několika lety. Domnívala jsem se, že ostružiny mají dost pektinu, že jsem nepřidávala žádný želírovací přípravek. Záhy jsem zjistila, že tomu tak není, že marmeládu bez něj budu vařit hodiny. Šla jsem ho tedy zakoupit.
Suroviny na 1 l šťávy:
- 1000 ml ostružinové šťávy
- 700 g cukru
- 2 sáčky želírovacího cukru
Výrobce Želírfixu uvádí, že u hodně šťavnatého ovoce připadne 1 sáček želírovacího cukru na 800 g – 900 g ovoce. Já měla hodnoty v litrech. Musím šťávu převážit. 1 l šťávy vážil 1 045 g. Doufala jsem, že když šťávu místo 3 – 5 minut povařím tak půl hodiny, že se zredukuje a na 2 l šťávy budou 2 sáčky želírovacího cukru stačit.
Smíchala jsem 1400 g cukru se 2 sáčky Želírfixu, nasypala do hrnce se 2 l ostružinové šťávy a za stálého míchání přivedla k varu. Pak jsem marmeládu vařila a vařila, ale byla stále řídká.
Občas si dělávám řidší marmelády, které si dávám do bílého jogurtu. Dobře se v něm rozmíchávají. Takové marmelády se hodí třeba i do pudingu. Z palačinek nebo z lívanců by ovšem stekly. Řídkých marmelád mám dost. Nedá se nic dělat. Musím přidat další sáček Želírfixu.
Teď už to tak dobře nešlo jako na začátku. Želírfix se ve studené šťávě rozpouští lépe než ve vařící. Míchala jsem a míchala a nakonec jsem Želírfix rozmíchala. Šťáva však nebyla stále dost hustá. Přisypala jsem dalšího půl sáčku. Teď už se to jevilo dobré, ale myslím si, že jsem tam klidně mohla dát celý sáček. A kdybych to udělala hned na začátku, nemusela jsem marmeládu tak dlouho vařit. Množství Želírfixu je zkrátka zapotřebí přizpůsobit hustotě šťávy.
Když jsem uznala, že marmeláda je dostatečně hustá, začala jsem ji plnit do vyvařených sklenic. Hrdlo sklenice se musí pořádně očistit a vysušit, aby se víčka vtáhla. Naplněné sklenice otáčíme dnem vzhůru a necháme je tak, dokud marmeláda nevychladne. Lépe se tak víčka upevní.
Letos jsem se do toho zavařování opravdu dala. Měla jsem co dělat, poshánět doma nějaké zavařovací sklenice. Na marmeládu mám radši menší sklenice, ale když nejsou, tak vezmu za vděk i větší.
Přidejte odpověď