Na přelomu července a srpna jsem si pozval na chatu vnoučata a připravil jim pestrý program. Chata je na pomezí chomutovského a mosteckého okresu v Krušných Horách. Na plánovanou návštěvu duté Flájské přehrady nedošlo, všechny termíny už byly obsazeny, a tak jsme absolvovali několik jiných výletů po okolí.
Začali jsme Železničním depozitářem Národního technického muzea. V bývalém chomutovském železničním depu je uskladněna řada historických lokomotiv a vagónů. Některé jsou zrenovované, většina exponátů je ale neúplných a rezavých.
Na vstupence je asi nejzajímavější exponát muzea, nejrychlejší československá parní lokomotiva Albatros, která v srpnu 1964 dosáhla na zkušebním okruhu rychlosti 162 km/h. Kromě jiného mne zaujal také chladící vagón na přepravu piva, používaný v devatenáctém století.
Po návštěvě depozitáře jsme zašli ještě na řízek do Globusu. Rozárka snědla jeden, Adrian zvládl dva.
Další den jsme zajeli na tři hodiny do chomutovského Aquasvěta. Je tam plavecký bazén, relaxační zóna s řadou vodních atrakcí a skluzavek, dva tobogány (v jednom se jezdí na gumových nafukovacích kruzích nebo na dvoumístných nafukovadlech) a vše je doplněno bufetem.
Ve vodním světě se dětem líbilo, a tak jsme tam během dalších dnů zajeli ještě jednou, a opět na tři hodiny. Mezi tím jsme se podívali do Jirkova, kde jsme navštívili historické podzemí ze šestnáctého století.
Jirkovské sklepení jsem navštívil už před více lety. Mezi tím přestěhovali informační středisko, kde se prodávají lístky a část sklepů byla zasypána při stavbě Tesca. Přesto byla prohlídka zajímavá. Následně jsme vystoupali ještě na městskou věž, ve které je muzeum Jirků (lidí s křestním jménem Jiří). Věž je sice součástí kostela, vlastní ji ale město Jirkov. Z věže je dobrý rozhled po celém Jirkově a okolí.
Odpoledne jsme zajeli ještě na zámek Červený Hrádek.
Zámkem nás provedl mladý průvodce, absolvent jirkovského gymnázia. Bylo viděl, že se zajímá o historii a jeho výklad byl poutavý.
Podívali jsme se ještě na zámecký rybník, zašli na ostrůvek a jeli zpátky na chatu.
Abychom nejezdili jen po chomutovském okrese, vydal jsem se s vnoučaty také do muzea těžby hnědého uhlí pod Krušnými horami. Podkrušnohorské technické muzeum je v areálu bývalého dolu Julius III v katastru zaniklé obce Kopisty na Mostecku.
Projeli jsme se důlním vláčkem, jehož lokomotivu nechali postupně řídit Rozárku i Adriana.
Podívali jsme se do strojovny důlní věže, kde byl velký parní stroj.
Prošli jsme umělou důlní chodbou, poslechli si chrápajícího Permoníka i simulovaný odstřel, svezli se závěsným vláčkem a prošli dalšími expozicemi muzea.
V pátek jsme vyrazili i s Dančou na státní zámek Jezeří. Ten dlouhá léta chátral, dokonce se v osmdesátých letech uvažovalo o jeho zbourání. Od roku 1996 je jeho majitelem ale stát a zámek je postupně pomalu renovován.
Předposlední den jsme vyrazili do hor. Ze Svahové jsme došli k Helenčiným vodopádům na potoku Lužec. Vodopád je asi čtyři metry vysoký, pod ním je ještě další menší stupeň.
Poté jsme ještě zavítali na Lesnou, kde jsme navštívili Krušnohorské muzeum. Prošli jsme arboretum a geopark na Lesenské pláni, Lidový i Hrázděný dům s jejich expozicemi, zazvonili si na zvon v kapličce svatého Antonína a procházku zakončili smrkovou limonádou v Horském hotelu Lesná.
V sobotu přijela Andrea, byla s námi na vodopádech i na Lesné, a v podvečer se s Adrianem vypravila ještě na Kočičí skálu. Měl jsem toho z předchozího výletu už dost a šli krkolomnou zkratkou do velkého kopce, tak jsem odpočíval na chatě, stejně jako Rozárka, přestože má mnohem mladší nohy než já.
Poslední den jsme vezli vnoučata domů a cestou po dálnici D10 jsme se zastavili na oběd v Restauraci Letadlo. Bylo ta asi prvně co vnoučata seděla v letadle, tenhle Iljušin 18 ale už několik desítek let stojí u dálnice a nelétá.
Nakonec jsme děti předali Míše a ještě všichni zašli do cukrárny. Pak už nás čekala jen deštivá cesta domů, jinak bylo po celou dobu návštěvy vnoučat na chatě pěkné počasí a pokud pršelo, tak jen v noci. Vnoučatům se u nás prý líbilo.
Přidejte odpověď