Po noci strávené v kempu Obsee u Lungerersee jsme se vydali do nedalekého kempu Aareg u Brienzersee. Bylo to sice necelých 20 km, ale zase z kopce do kopce. Je pravda, že už jsem si na kempra trochu zvykla a už jsem se tolik nebála.
Brienzské jezero je daleko větší než Lungernské, protéká jím řeka Aara, jejíž kaňon jsme před pár dny také navštívili.
Ubytovali jsme se v kempu Aaregg. Za stejné služby jsme zaplatili o 4 CHF více.
Místo jsme měli přidělené na kraji kempu u louky patřící zemědělcům.
Bylo velké vedro, pod kemprem bylo Minnie nejlépe.
Dali jsme se do prohlídky kempu. Začali jsme opět sociálním zařízením. Měli jsme to oproti prvnímu kempu o dost dál.
Kemp je o dost větší než předchozí a zároveň zde tráví prázdniny hodně rodin s dětmi. Tak možná proto podlahy nebyly tak čisté. Že by tam byl ale nepořádek a nebo nedoplňovali toaletní papír, se nedá říct. Navíc tu byly boxy, kde byl stoleček, stolička, zrcadlo a fén. Tady bylo pořád plno. Stále ženy cítily potřebu si upravit vlasy a nebo se namalovat.
Tento kemp naproti od předchozího žil. Pobíhalo zde a nebo jezdilo na kole mnoho dětí. Kola se zde dala i půjčit. Také se děti mohly projet na vleku taženým traktorem.
Nejprve jsme se vydali k jezeru a pak na prohlídku kempu.
Výhledy na jezero a Alpy jsou z kempu nádherné.
Vydali jsme se i na prohlídku kempu. Bylo zde hodně karavanů i chatiček.
Chatičky a přístřešky tam měli také nejrůznější.
Na jezeře půjčují i lodičky. Projížďku jsme měli dostat od syna jako překvapení, ale protože ho Krušnohorec odhalil, nic jsme nedostali. Někdy se ta zvědavost zkrátka nevyplácí.
Dostali jsme hlad, jenže místní krámek i restaurace otevíraly až v 17. hodin. Na omáčku s brambory, kterou jsem s sebou táhla, nebyla chuť. Zkusila jsem tedy nouzové vaření na jednoplotýnkovém vařiči v kempru.
Byla to taková smaženice nastavená bramborami, které jsem měla s sebou. Doma asi nic moc, tady to na chvíli přišlo vhod.
Na devatenáctou hodinu syn objednal místo ve zdejší restauraci. Bývá tam prý plno, místo se musí dopředu zarezervovat.
Tak jsme tedy před devatenáctou hodinou vyrazili na jídlo.
Tady to bylo s jídlem lepší než v předchozím kempu. Já si dala klasicky rösti s opečenou slaninou a sýrem, Krušnohorec si je dal se sekanou a syn vegetariánský burger se sepiovou bulkou.
K pití jsme si s Krušnohorcem dali pivo, syn nějakou limonádu. Chvíli jsme poseděli, objednali na druhý den v místním krámku chleba a vydali se stavět stan a kempra na přenocování.
Druhý den nás čekal výlet na Brienz Rotthorn, výletní místo na vrcholku Alp, odkud má být krásný výhled na Brienzersee a městečko. Pěší výstup na horu je náročný, my jsme zvolili jednodušší cestu, a to zubačkou tlačenou parní lokomotivou.
Přidejte odpověď