Cirkusy a zoologické zahrady jsem donedávna moc nemusela. Čirou náhodou jsem navštívila ZOO v Curychu a pohled na zoologické zahrady se mi podstatně změnil. Teď, když mám možnost, tak se zajdu do nějaké podívat. Zajímá mě, jak se zvířatům vylepšily životní podmínky od dob mého mládí.
Vždycky, když jsme v Plzni, tak si říkáme, že bychom se měli zajít podívat do ZOO, ale zatím se to nikdy nehodilo. Až teď, když jsem byli v Plzni na wellness pobytu. V plzeňské ZOO jsem byla naposledy, když byly děti malé a to už je opravdu dávno.
Plzeňská ZOO je druhá nejstarší u nás. Byla založena už v roce 1926 v části Plzně Doudlevce. V roce 1963 byla přemístěna na Lochotín a v roce 1981 se sloučila s botanickou zahradou. Nyní se obě zahrady rozkládají na ploše 21 hektarů.
Vyrazili jsme hned dopoledne. Předpokládali jsme, že nebude takové vedro a také, že nejvíce návštěvníků dorazí až po obědě. Krušnohorec si napřed prostudoval na netu informace o ZOO a těšil se na vzácnou zmiji pavoučí, já se bez přípravy těšila na šelmy.
Kolem desáté hodiny jsme dorazili k hlavnímu vchodu. K našemu údivu nebyl vůbec problém zaparkovat. Prostory k parkování jsou zde obrovské. U pokladen se také netvořily fronty, tak jsme v poklidu zakoupili vstupenky a vydali se nejprve, jak jinak, než do TROPICKÉHO PAVILONU, kde měla být zmije pavoučí.
Ať jsme hledali, jak se dalo, zmiji s pavoučím ocasem jsme nenašli. Prohlédli jsme si tedy alespoň zmiji malookou.
Plazů tam bylo k vidění hodně. Například smrtonoš zmijí, kobra siamská, křovinář ostnitý,…
Kromě plazů zde byla terária i s jinými živočichy.
Líhnutí krokodýlů mě opravdu dostalo. Teprve, když jsem přistoupila až k teráriu, tak jsem zjistila, že se jedná o makety.
Opustili jsme Tropický pavilon a vydali se kolem tučňáků a plameňáků do SVĚTA SUCHA.
Tento tučňák asi nezná, co je to hlad.
Díky prvoodchovu plameňáka chilského má od roku 2000 plzeňská ZOO v logu plameňáka.
Vydali jsme se do SVĚTA SUCHA, kde jsme viděli kromě jiného agamu.
Pak následoval TAJEMNÝ NOČNÍ SVĚT AFRIKY.
Hraboši návštěvníky ignorovali. Oba si hověli na zádech.
V tom se ozval za dveřmi hlasitý řev. Šli jsme se podívat a tam za sklem stál lev a řval. Nevím, jestli ho nějaký návštěvník vyprovokoval a nebo jen tak, ale ozvat se opravdu umí. Než jsem vytáhla foťák, lev si lehnul vedle ostatních a tvářil se, jako by se nic nedělo. Návštěvníci ho už nezajímali.
Tak jsem se na rozdíl od Krušnohorce dočkala objektu svého zájmu. Mé jásání bylo však předčasné. Byla to jediná kočkovitá šelma, kterou jsme viděli. Na šelmy, propagované na webových stránkách ZOO, jako je třeba tygr usurijský, levhart nebo rys, jsme nenarazili.
Od lvů jsme se vydali na MADAGASKAR. Tam to žilo. Lemuři běhali po klecích, skákali a dováděli.
Madagaskar byl poslední pavilon, který jsem navštívili. Pak už jsem chodili po venkovních prostorách ZOO.
Nevím, jestli je to tím, že tato ZOO je spojená i s botanickou zahradou, ale mnohdy přes stromy a keře byla zvířata špatně vidět.
Medvědy jsme viděli dva.
Byl čas oběda, tak jsme se rozhodovali, kde se najíme. Zvítězila Hospoda na statku. Tam jsme se stejně chtěli podívat. Jedná se o obnovený statek Lüftnerka z 19. století. Na statek jsem se vydala zadem přes vyhlídku. Jak jsem k němu přicházela, ucítila jsem silný zápach maštale. Žádná zvířata jsem neviděla. Začaly mě napadat blbosti, jestli zápach není umělý, aby dodal statku na autentičnosti. Nebyl, ve výběhu před hospodou se pásl kůň a krávy.
Venkovní stoly byly skoro obsazené. Stejný nápad jako my mělo hodně rodin s dětmi.
Moc času jsme neměli. Odpoledne nás čekala relaxační část našeho wellness pobytu. Odbyli jsme se tedy jenom polévkou a pokračovali prohlídkou statku.
Pod přístřešky byly k vidění zemědělské povozy, nářadí, mechanické zemědělské stroje,…
Pospíchali jsme přes žirafy a hrošíka k východu.
Žirafy byly ve výběhu s buvolcem běločelým a kudu velkou. Když jsme byli v ZOO, byly zavřené. Podařilo se nám je nafotit při odjezdu z prostor před zoologickou zahradou.
V ZOO jsme strávili 4 hodiny a nachodili skoro 6 km. Botanickou zahradu, která je součástí ZOO, jsme ignorovali. Snažili jsme se vidět co nejvíce zvířat. Mám radši velká zvířata, nejlépe kočkovité šelmy, ale zde jsme asi viděli ponejvíce plazy.
Nestihli jsme proslulou Českou řeku, kde by měli být k vidění sumci, štiky, vydry,… Tak snad příště. Nakrmili jsme pouze kapry. Nenakrmit je nešlo. Tolik otevřených rybích tlam nad hladinou jsem v životě neviděla.
V zahradě je spousta kiosků s občerstvením. Sice žádná láce, ale to už asi k těmto místům patří. Bohužel se tam našel i stánek s vycpanými zvířaty. Ani nevím, jestli byla zvířata také na prodej, nebo mělo jít o nevkusnou dekoraci, ale myslím si, že takovýto sortiment zboží do ZOO nepatří.
Celkový dojem z plzeňské ZOO byl dobrý, i když si myslím, že v Ústí nad Labem mají zvířata větší a lepší výběhy a návštěvníci si je mohou lépe prohlédnout. Na druhou stranu je ústecká ZOO hodně do kopce a procházka je v ní tedy náročnější.
Přidejte odpověď