vzpomínky

Ano, v pondělí 6. ledna zazvonil osudný telefon. Volali z nemocnice, že provedli vyšetření mozku a že Pája umřela. Odpoledne přijedou z IKEMU. Budou zjišťovat, jestli budou moci použít nějaké … [celý příspěvek]

Tolik strachu jsem snad v životě neměla, a to si myslím, že jsem už ledasco viděla.  Postupně jsem několik měsíců navštěvovala oba rodiče v kómatu. Byli zbídačení a smrt … [celý příspěvek]

Ani pořádně nevím, kolik o Páji nemoci věděl její bratr Tom. Semlelo se to tak rychle. S Pájou jsme si říkaly, že mu to řekneme až po operaci, … [celý příspěvek]

V noci na Nový rok jsem spala špatně. Ráno se opět dostavila nervozita. Dokud dceru neuvidím, nebudu mít klid. Do nemocnice jsme měli přijít až odpoledne. … [celý příspěvek]

Noc na 31. 12. 2020 nestála za nic. Nemohla jsem spát, stále jsem myslela na Páju. Jak jí asi je? Dali jí pořádné prášky na spaní, aby … [celý příspěvek]

V době studia na gymnáziu si Pája psala básně do šuplíku. Jednou jsem je při úklidu našla, pár jich přečetla a říkala si, že si je jednou přečtu … [celý příspěvek]

Přesto, že jí paní doktorka řekla, aby nic o nádorech nestudovala na internetu, že ji to akorát rozruší, tak ji neposlechla a studovala. Kdo znal Páju, tak … [celý příspěvek]

Tak jak to s tou Pájou vlastně bylo. Pája měla bolesti hlavy již od září. Nejdříve se domnívala, že je to migréna. Vždyť tu má hodně … [celý příspěvek]

Tak je to venku. Nádor v hlavě. Vždycky jsem si myslela, že jsem své dvě děti vybavila do života dobrými geny, že budou zdravé jako řípa. … [celý příspěvek]

Před dvěma roky mi umřel druhý z rodičů. Bylo mu 91 let. Umíral dlouho a těžce. Když se dočkal vysvobození, byla jsem smutná, ale říkala jsem si: … [celý příspěvek]