Na počátku osmdesátých let jsem strávil téměř čtyři měsíce na školení počítačových techniků v Kyjevě. V únoru tam bývalo i -20° C. Během všedních dnů jsme obědvali v továrně, kde nás školili, ale přes víkendy jsme se museli stravovat sami. Někdy jsem zašel do bufetu. Vzpomínám si na „rybí den“, kdy měli rybí polévku a rybí salát s pečenou rybou, jiný výběr nebyl. Jednou jsme zašli také do restaurace hotelu, kde jsme bydleli. Poté, co nás „děžůrná“ (hlídačka u vchodu) zavedla v úplně prázdné restauraci k jednomu z prostřených stolů, jsme si mohli objednat. Už nevím co jsem měl jako hlavní chod, ale v paměti mi utkvěla polévka, nazvaná Bujón Tarase Bulby.
Kdo byl Taras Bulba? Starý ruský kozák z historické novely Nikolaje Vasiljeviče Gogola. Kozák Bulba bojoval se svými syny hlavně proti Polákům.
No a proč mi ta polévka zůstala v paměti? Za poměrně vysoký peníz jsem dostal čirý bujón (česky vývar), ve kterém plavalo „ztracené“ vejce. Moc mne to nezasytilo.
Vylepšený bujón Tarase Bulby
No a tak jsem si nedávno, v době koronavirové během homeoffice na tuto polévku vzpomněl a použil na ni skvělý vývar z drůbežích srdcí. Ten jsem osolil a ochutil polévkovým kořením. Uvařil „ztracené vejce“, já mu říkám „vejce se závojem“ a přidal jeden bílek, který zbyl v lednici. Polévka pak vypadala takhle:
Na obrázku si povšimněte také historické lžíce, vyrobené v tehdejším Sovětském svazu. Na spodní části držadla je azbukou nápis „něrž“ (nerez). Já si pak ještě polévku vylepšil domácími nudlemi, aby více zasytila. Přeju dobrou chuť!
Přidejte odpověď