Maminčina sestra žila na vesnici a několikrát za rok nám od ní přišel drážní poštou balík. Bratr jako nejstarší z dětí ho musel vyzvednout na vlakovém nádraží. Tenkrát se mu nechtělo, ale myslím, že dneska by pro takový balík letěl o půlnoci. Byly v něm někdy proložky s čerstvými vejci od domácích slepic, jindy králíci nebo zabijačka. To pak balík voněl na dálku jelítky, jitrnicemi, škvarky a dalšími lahůdkami ze zabijačky.
Králíka maminka půlila, přední část dělala na paprice s houskovým knedlíkem a zadní pekla s bůčkem. Tehdy mě nenapadlo, že se dá králík dělat i jinak.
Jednou, když už jsem měla svoji domácnost, k nám přišel soused chytrolín. Vše věděl nejlépe. Tak jednoho dne došlo i na úpravu králíka. Jeho rodiče králíky chovali, tak věděl i nejlépe jak na králíka. Podle toho, jak o králících mluvil, je asi měli k obědu velmi často. Chvílema mi to připadalo jako ve filmu „Slunce, seno a jahody“, kdy Helena Růžičková třásla s malým synem, který už nechtěl jíst králíky. Soused tvrdil: „Králík bez bůčku“. Já, jak jsem byla zvyklá z domu, jsem si tvrdošijně stála za svým: „Jedině s bůčkem“ a polévat a polévat a polévat výpekem. I tak je králík suchý. Za chvíli jsme se přenesli úplně do jiného filmu, a to Slavnosti sněženek. Kanec se šípkovou omáčkou nebo se zelím.
Tak jsem řadu let pekla králíka s bůčkem a přemýšlela o sousedově šťavnatém králíku.
Teprve před časem, jak už to u mě bývá, mě zase popadla dieťácká horečka a najela jsem na zaručenou dietu. A ejhle, k obědu měl být králík. Co s tím? Celého nesním, co se zbytkem? S bůčkem pečený asi nebude zrovna pro moji dietu nejvhodnější. V obchodě jsem objevila králičí filety. Nebylo toho hodně, tak na 2 obědy. Tak super. Zakoupila jsem je a přemýšlela, jak s nimi naložit. Jak to ta sousedova maminka dělala, že byl králík šťavnatý a bez bůčku? Dělala prý z něho i svíčkovou. Pak mě to napadlo. Já svíčkovou většinou peču, ale někdo ji vaří. To bude ono. Králíka podusím. A světe div se, dušený králík je výborný. Maso je chutné a šťavnaté. Od té doby už u nás žádný králík neviděl ani troubu ani bůček. A jestli sousedova maminka králíka nepekla a připravovala ho obdobně, což chlap nemusí vědět, tak je pravda, že je výborný a šťavnatý i bez bůčku. To bych teď měla přiznat porážku, ale skoro po třiceti letech je to nejspíš promlčené.
Suroviny:
- 2 králičí stehna
- 60 g špeku z mangalice
- 1 cibule
- 1 lžíce Podravky
- 2 střední mrkve (cca 300g)
- 100 ml bílého suchého vína
- 3 bobkové listy, 8 kuliček nového koření, kmín
- sůl, pepř
- 2 lžíce hladké mouky na zahuštění
Špek nakrájíme na kostičky a necháme rozškvařit. Mezitím oloupeme cibuli a nakrájíme nadrobno. Osmažíme ji dozlatova na rozškvařeném špeku.
Králičí stehna omyjeme, osušíme, osolíme a posypeme kmínem. Pak je osmažíme z obou stran.
Osmažená králičí stehna zalijeme bílým vínem a necháme ho odpařit. Přidáme koření, přikryjeme poklicí a dusíme. Pokud je šťávy málo, podléváme vařící vodou, aby se maso nepřichytlo a cibule nespálila.
Asi po půl hodině přidáme očištěnou, na kolečka nakrájenou mrkev a dusíme další půl až tři čtvrtě hodiny, dokud maso není úplně měkké.
Udušená králičí stehna vyndáme a omáčku zahustíme moukou rozmíchanou ve vodě.
Pak maso vrátíme, znovu prohřejeme v omáčce a můžeme servírovat. Jako příloha se hodí brambory, ale třeba i rýže.
Přidejte odpověď