Na kysaném zelí jsem odrostla. Moji rodiče každý podzim, když bylo hlávkové zelí za babku, nakoupili myslím tak 70 kg zelí a nakládali ho do bílého keramického hrnce.
Naše kuchyně se v ten den přeměnila na konzervárnu. Všude samé zelí. Tatínek ho krouhal do dřezu, maminka ho přenášela do hrnce, solila, kmínovala, prokládala koprem a přidávala cibuli. A pak už se pěchovalo a pěchovalo. V této činnosti se střídali. Když bylo zelí upěchované, zakrylo se plátnem, přikrylo prkýnky a ta se zatížila obrovským žulovým kamenem. To aby se tam nedostal vzduch a zelí neplesnivělo.
Pak ho rodiče nechali několik dní doma, aby v teple začal kvasný proces. Hrnec měl žlábek, do kterého přetékala zkvašená šťáva ze zelí. A ta zrovna nevoní. Jako děti jsme se těšily, až zelí odpochoduje do sklepa a u nás to zase bude vonět. Zelí bylo vynikající, vydrželo celou zimu, ale bylo třeba se o něj do poslední chvíle starat.
Tak jednou za týden odešli rodiče do sklepa s kastrůlkem slané vody. Bylo třeba stáhnout vršek překvašeného zelí, vyprat utěrku, omýt prkna a dolít slanou vodou.
Ještě, když jsem se odstěhovala, tak jsem si pro to vynikající zelí jezdila. Maminka říkala, že u zelí z obchodu je kvašení chemicky urychleno a není to ono. A měla pravdu. Proces kvašení se nesmí urychlit i za cenu, že se v kuchyni zápachem nedá žít. Nedej bože, že někdo zazvoní. To je pak vysvětlování.
Rodiče zestárli, zelí přestali nakládat a hrnec jako nepotřebný byl odložen k popelnicím. Doufám, že si ho tam vzal stejný milovník kysaného zelí, jako byla naše rodina a v tradici pokračuje.
Já si ho také občas udělám, ale ne v takovém množství. Pěchuju ho do zavařovací sklenice, zavíčkuju, dám na talířek, aby tam mohl odtékat kvas. Pak ho jen tak ujídám. Je to zdravé z hlediska vitamínů i z hlediska pročištění organismu.
Kysané zelí jako příloha:
Suroviny:
- 1/2 kg kysaného zelí
- 1 střední cibule
- olej na osmažení cibule
- 2 střední brambory
- trochu cukru
Zelí vložíme do hrnce, když je v něm málo kysané vody, přilijeme z kohoutku. Přivedeme k varu a dusíme téměř do měkka.
Mezitím usmažíme na oleji cibulku, kterou přidáme do zelí až nakonec. Jinak cibulka obarví zelí do hněda.
Zelí nezahušťuji moukou, ale najemno nastrouhanými syrovými brambory. Zelí má potom krásnou strukturu. Jsou tam vidět jednotlivé kousky nakrouhaného zelí. Není to jednolitá blátivá hmota, kterou nám občas dají na talíř v závodní jídelně.
Když je zelí téměř měkké, přidávám strouhané brambory. Ty je třeba pořádně vmíchat do zelí. Takže mícháme a mícháme, dokud se brambory nezapracují do zelí a zelí nezhoustne.
Je-li zelí příliš kyselé, můžeme přidat 1-2 lžičky cukru.
Nakonec přijde na řadu osmažená cibulka. A je hotovo.
Zelí není dobré blátivé, hlídejte ho, aby se nepřevařilo. Pod poklicí ještě trochu dojde.
Můžeme ho podávat například s knedlíky, bramboráky, haluškami,… a různými masy.
Přidejte odpověď