Škvarky a sádlo nekupuji. Ne, že bych těchto surovin spotřebovala mnoho, ale někdy se hodí. Ze škvarků se dají dělat skvělé placičky, někdo si je dává do míchaných vajíček a nebo jen tak na chleba se sádlem a cibulí či česnekem. Na sádle zase smažím cibuli, když dělám základ na guláš nebo ho přidávám k oleji při smažení řízků. Využití je určitě daleko širší.
Moje maminka vždy říkala, že kupované škvarky se nedají jíst. Jsou v nich i kůže, které když se rozškvaří, tak jsou tvrdé a je to tak na vylámání zubů. Měla pravdu. Jednou jsem je koupila a vyhodila. Bylo to přesně tak, jak mamka říkala.
Měla jsem velké oči a zakoupila balení 2,5 kg sádla na škvaření. Když jsem to začínala zpracovávat, tak jsem si říkala, že jsem se musela zbláznit. Krájení sádla na kostičky nebralo konce. Kostičky dělám o hranách asi tak 15 mm. Čím jsou pravidelnější, tím lepší. Škvarky se pak rovnoměrně škvaří.
Je lepší škvařit sádlo v hrncích s nepřilnavým povrchem. Já s touto porcí škvařila hned ve dvou.
Je třeba sádlo škvařit pomalu, aby se nepřepálilo. Dokud se nerozpustí a škvarky neplavou, je třeba ho častěji míchat, aby se škvarky smažily rovnoměrně. Asi tak po půl hodině jsem přidala do každého hrnce asi 3 – 4 polévkové lžíce mléka. Prý, aby sádlo bylo bílé. Tak snad jo.
Sádlo jsem škvařila asi 1,5 hodiny.
Sádlo jsem nechala trochu vychladnout a pak ho přecedila, abych škvarky oddělila. Použijte kovový cedník. Moje sestra ho jednou přecedila přes síto z umělé hmoty a vařící sádlo cedník spálilo a bylo na vyhození.
Sádlo jsem nalila do dvou zavařovacích sklenic, škvarky nechala v míse prochladnout. Pak je také můžeme dát do sklenic.
Vychlazené sádlo pak zbělá.
Přidejte odpověď