Želé z černého rybízu

Želé
Želé

U nás je těchto produktů velmi malá spotřeba. Proto si každý rok říkám: „Letos žádné zavařeniny“. Když jsem se nedávno podívala do špajzu, tak jsem v něm našla marmelády ještě z roku 2016. Vypadaly sice dobře, ale co s nimi? No nic, půjdou…

Zahrádku mám malou, tak jsem si představovala, že ji budu mít bohatou na sortiment, ale přizpůsobenou naší spotřebě. Žádné přebytky, žádné zavařování. Jen malý keřík, půjdu kolem, párkrát si zobnu a bude po úrodě. Pak jsem ale zjistila, že to není moc reálné. Některé ovoce zkrátka dozrává ve větším množství, takže se najednou nedá sníst. Tak to mám každoročně s červeným rybízem a ostružinami.

S černým rybízem to začíná být obdobné. Po zkušenosti s keřovým červeným rybízem jsem černý zakoupila stromkový. Říkala jsem si, že nezabere tolik místa a úroda na ďobání postačí. V předcházejících letech tomu tak bylo. Zahradníkům se asi roubování moc nepovedlo. Kmínek nevyrostl, moc nezesílil a vyhodil tenké větvičky. Ty se letos pod tíhou plodů ohnuly a stromek vypadá jako smuteční vrba. Z této vrby jsme sklidili najednou 2 kg plodů. Tak to se nedá sníst. Dal by se udělat koláč, ale Krušnohorec ovocný zrovna dojedl. Tak co s ním? Ve špajzu jsem objevila marmeládu z černého rybízu ještě z předcházejících let.

Přeci ho nevyhodím. Zvlášť, když jsem si všimla, že v Globusu chtějí po slevě za 125 g černého rybízu 54,90 Kč. Letos zkusím tedy rybízové želé. To běžně dělávám z červeného rybízu.

Tak to je tedy bomba. Začínám dělat pár skleniček želé, které by z rybízu z Globusu vyšlo na více jak 800,- Kč.

2000 g černého rybízu

Trochu rybízu jsme snědli, zbytek jsem oprala a odšťavnila. Loni jsem dostala od Krušnohorce nový odšťavňovač. Měla jsem odstředivý a ten není na rybíz moc dobrý. Ovoce jím prolétne a v odpadu zůstává hodně šťávy a dužiny. Tak je nutno proces jednou až dvakrát opakovat. Nejdřív jsem se snažila všechno dělat opatrně, abych moc nezašpinila kuchyň. Když ale jedete už potřetí a práce nebere konce, tady končí obavy o kuchyň i o sebe. Nejprve jsem vkládala ovoce opatrně lžící do odšťavňovače a snažila se, aby mi žádná kulička neupadla. Na konci jsem rukama prala jednou už prošlý odpad do odšťavňovače a nedbala na to, jestli je v odšťavňovači a nebo někde vedle. Když jsem skončila a rozhlédla se, kuchyň byla k nepoznání a já taky. Měla jsem rybíz až na obličeji.

Tak se šnekovým je to na pohodu. Stačí rybíz odšťavňovat jednou a získá se maximum šťávy. Odpad je skoro suchý.

Z rybízu jsem získala 1,35 l šťávy. Z litru šťávy jsem udělala běžné želé a z 0,35 l jsem udělala želé ochucené mátou a meduňkou.

Suroviny:

  • 1 l šťávy
  • 800 g cukru
Šťáva z černého rybízu

Rybíz má hodně pektinu, není třeba ho již přidávat. Šťáva je hustá, má v sobě hodně dužiny. Na vaření je dobré použít hrnec s nepřilnavým povrchem. Šťávu přivedeme k varu a asi 10 – 15 minut ji za občasného míchání vaříme, aby zhoustla. Pak do ní nasypeme cukr a za stálého míchání necháme cukr rozpustit.

Šťáva s pěnou

Na šťávě se dělává pěna. Tu je nutno posbírat. Mám s tím zkušenost již z minulosti. Sama se neztratí a ve skleničkách nevypadá pěkně. Želé není potom čiré. Sbírala jsem ji hustým cedníčkem.

Šťáva bez pěny

Šťávu s cukrem jsem vařila za stálého míchání dalších skoro 15 minut, dokud šťáva nezískala konzistenci želé. Tuhost se pozná kápnutím na talířek. Když po vychladnutí neteče, máte želé a můžete sporák vypnout.

Test konzistence želé

Pak přichází na řadu plnění želé do vyvařených sklenic. Sklenice obrátíme dnem vzhůru, aby se víčka zatáhla.

Hotové želé

Jednu skleničku jsem udělala s mátou a meduňkou.

Suroviny:

  • 0,35 l šťávy
  • 280 g cukru
  • 10 lístků meduňky
  • 10 lístků máty
Meduňka s mátou

Mátu a meduňku jsem nakrájela a rozmixovala s trochou šťávy. Rozmixované bylinky jsem přimíchala do zbylé šťávy, chvíli povařila a přidala cukr. Teď přišla na řadu fáze stálého míchání. Tentokrát jsem ale vzhledem k množství nevařila tak dlouho. Šťáva zhoustla rychleji. Znovu jsem udělala test s talířkem, abych zjistila, že je želé již hotové. Chladnutí jsem urychlila vložením talířku do lednice.

Pak jsem naplnila vyvařenou skleničku a otočila ji stejně jako předcházející dávku dnem vzhůru. Želé je voňavé po bylinkách.

Sklenička vlevo – bylinkové želé

Když se želé nepovede, je buď husté a nebo řídké, dá se vše ještě zachránit. Vyklopíme ho ze skleničky do hrnce, znovu rozvaříme a přidáme buď převařenou vodu a nebo ho ještě povaříme, aby zhoustlo.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*