Přemýšleli jsme, co podnikneme o víkendu. Počasí nemělo být nic moc, teploty kolem nuly a v neděli dokonce pršet. Krušnohorec navrhoval návštěvu teplické botanické zahrady. To jsem zavrhla. Venku teď nic nepokvete a ve sklenících jsme se byli podívat loni v květnu na plod chlebovníku.
Další návrh byl jet do ZOO v Ústí nad Labem. Tam jsem nebyla od školních let. Samotné město nemám moc ráda. Připadá mi špinavé a ovzduší průmyslem dost znečištěné. Kdyby mi někdo zavázal oči, po čichu bych poznala, že jsem v Ústí. Navíc ve mně město vyvolává smutné vzpomínky na dceru, která zde studovala. Vždy se mi vybaví, jak jsem jí pomáhala na začátku semestru dopravit věci na kolej a na konci školního roku zase zpět domů. Návštěva tohoto města mě od smrti dcery vždy rozruší.
I když mi sestra říkala, že jsem blázen, že v zimě do zoo nikdo nechodí, souhlasila jsem s výletem. Uvidíme, jak v této zoo pokročili od mých dětských let. Naposledy jsem zoo navštívila loni v dubnu v Curychu a to jsem se nestačila divit, jakou krásu tam vytvořili. Nepočítám, že by se krajské město snažilo dostihnout Curych, ale nároky na chov zvířat stále rostou, něco se tam určitě muselo změnit. Tak uvidíme.
Před polednem jsme dorazili na parkoviště pro návštěvníky ZOO. Na první pohled jsem si ani nevšimla, že stojíme již naproti vchodu, který se mi ztrácel mezi ostatními domy podél poměrně frekventované silnice.
Jako první jsme zamířili k tuleňům. Jezírko bylo pěkné a řádili v něm asi 3 tuleni. Točili se kolem dokola pod vodou a občas vystrčili hlavy nad hladinu.
Od jezírka jsme vyrazili podle mapky k rosomákům. Cedule tam sice byla, ale rosomáci ne.
Hned za výběhem pro rosomáky stály voliéry pro noční ptáky. Tak tady se zastavil čas. Voliéry byly rezavé, špinavé, ty snad nechal vybudovat ještě Heinrich Lumpe, který na tomto území v roce 1908 založil soukromou ptačí rezervaci.
V obdobných voliérách jsme si měli možnost prohlédnout ještě puštíky bělohlavé pobaltské a sovy pálené.
Vydali jsme se do kopce podívat se na jeleny. Protože ZOO leží na svahu vedle Mariánské skály, občas dá převýšení zabrat. Místy jsou to takové kopce, že jsem přemýšlela, když je námraza, jak se ošetřovatelé dostanou ke zvířatům. Maminky s kočárky asi mají také co dělat. Na druhou stranu je ze zahrady řada pěkných výhledů na město.
Další naše zastávka byla u lemurů.
Zde už byly klece o poznání lepší.
Pak jsme pokračovali k lamám, které jsou ve stejném výběhu se pštrosy. Asi si navzájem nevadí.
Vlevo od tohoto výběhu je pro děti vybudován venkovský dvorek. Tam si mohou v létě hrát se zvířaty. My jsme tam teď v zimě narazili na zakrslé kozy, prase domácí a králíky.
Pokračovali jsme k turům a antilopám.
Za nimi jsme v dálce viděli žirafy, ke kterým jsme se díky přestavbě výběhů nedostali.
Cestou k pavilonu slonů jsme si prohlédli geparda.
Cestou jsme narazili ještě na dva další výběhy s gepardy. Samice žijí v přírodě samotářsky, tak asi proto bylo ve výběhu vždy jedno zvíře.
Supa jsme viděli z velké dálky. Pospával na stromě.
Zamířili jsme do pavilonu slonů. Podle webu tam měl být jeden slon. To, že už ho v roce 2022 odstěhovali do Francie, se nějak zapomněli zmínit. Místo toho tam vybudovali pavilon se želvami a akvárii s rybami a vodními želvami. V místnosti bylo teplo a vlhko. Brýle se nám sice zamlžily, ale na chvíli jsme se ohřáli. Venku byly asi 3 stupně, tak to přišlo vhod.
Z vyhřátého pavilonu jsme pokračovali k velbloudům.
Přes siku vietnamskou, poníky, osli a prasata jsme došli do pavilonu šelem.
Výběhy byly prázdné. Uvnitř za sklem se povalovali dva lvi.
Některé boxy byly prázdné. Ještě jsme tam viděli 2 medvědy malajské. Matku a mládě odchované v této zahradě. Matka chodila sem a tam, mládě si hrálo s balónem. Bylo to vtipné, jak dovádělo.
Na chvíli se v pavilonu objevil i tygr malajský. Měl propojené asi tři boxy a utíkal nám z jednoho do druhého. Přesto, že to byl velký krasavec, nechtěl se dát fotit a nakonec zmizel ve venkovním výběhu. Tam chodil sem a tam podél špinavého plexiskla a z focení také nic moc nebylo.
Byli jsme už zmrzlí, hladoví a i trochu unavení. Rozhodli jsme se pro oběd v místní restauraci u vchodu do ZOO. Než jsme tam došli, prohlédli jsme si ještě opice a tapíra čabrakového.
Opice se předváděly, chvíli neposeděly. Fotit se také nechtěly dát.
Bylo skoro půl třetí, když jsme dorazili do restaurace SAVANA na oběd. Byla jsem překvapena výběrem jídel. Ceny byly na dnešní poměry normální. Polévka za 55.- Kč, hlavní chody už od 140- Kč až něco přes 200,- Kč. Dala jsem si na zahřátí výborný pečený čaj kiwi s aloe vera, Krušnohorec pivo a poctivou česnekovou polévku. Shodně jsme si objednali hovězí líčka na zelenině s bramborovou kaší. Líčka byla měkoučká, nic se jim nedalo vytknout.
Po nabrání sil v místní restauraci jsme měli ještě naplánované tučňáky a zebry.
Před obědem se to ve výběhu hemžilo tučňáky. Když jsme se k nim vrátili, už jako modelové nepózovali na mole, ale byli zalezlí mezi kameny.
Pak jsme ještě vystoupali k zebrám.
V jedné vnitřní expozici jsme se ještě podívali na dvě vydry a zmrzlí a unavení zamířili k východu. Aby ne, když v té zimě a po těch kopcích jsme tam naběhali asi 7 km.
Nakonec jsem byla spokojená. I když v létě je asi víc zvířat k vidění, příjemnější procházka, ale je tam zase víc návštěvníků a k výběhům se člověk tak dobře nedostane. Šílenců jako my tam v tomto ročním období bylo málo. Ještě pár rodičů s malými dětmi.
V ZOO je plno dětských koutků s nejrůznějšími prolézačkami a atrakcemi. Zábavu si tam asi najde každé dítě.
Přidejte odpověď