Jednoho krásného dne jsme vyrazili z krušnohorské chaty ve výšce 626 metrů nad mořem na zdravotní procházku do blízkého lesa. Po komplikované zlomenině kotníku na noze tam mám menší železářství, kovovou dlahu a pár šroubů, tak to s tou chůzí zatím nemohu moc přehánět. Celkově jsem ušel jen asi 2,5 km. Přesto jsme našli pár masáků a malých babek.
Tedy lépe řečeno, já jsem u cesty v trávě uviděl velkého masáka (=muchomůrku růžovku) a Danuška pak při pobíhání po lese našla ještě dva menší a dvě malé „babky“. Houby jsem očistil, nakrájel a do druhého dne uložil do ledničky.
Druhý den ráno pak došlo na smaženici. Pokrájel jsem trochu skvělého špeku z mangalice a nechal škvařit na pánvi. Přidal jsem jednu najemno pokrájenou cibuli střední velikosti. Neměl jsem svou oblíbenou červenou, tak musela posloužit obyčejná kuchyňská žlutá. Po zesklovatění cibule došlo na předešlý den posbírané houby. Když se houby trochu osmažily a podusily, přidal jsem pět vajec, zatím ze stále povoleného klecového chovu a po chvilce bylo hotovo. Mezitím jsem ještě vyrazil orosenou trávou do zahrádky pro trochu šnytlíku neboli pažitky a tou jsem ozdobil hotovou smaženici. Došlo také na plátek chleba a cherry rajčátka, pokrájená na polovinu, aby se po talíři nekutálela.
Pak jsem vše pracně po schodech donesl do ložnice, kde jsem servíroval snídani do postele. Danča mezitím zapnula nově instalovanou starší televizi (umístil jsem ji na nově zakoupenou a smontovanou komodu, doplnil set-top boxem a pokojovou anténou a vše naladil a zprovoznil) a při snídani jsme koukali na Danči oblíbené detektivky…
Pokud máte chatu u lesa a rostou v něm jedlé houby, můžete si udělat podobnou smaženici také. A nemusí být zrovna „krušnohorská“…
Přidejte odpověď