Na návštěvu do Švýcarska jsem jela vybavená hrubou mukou. Co kdyby Tom přišel s nápadem, abych udělala knedlíky. Ta se tam nesežene a bůh ví, jak by ze švýcarské mouky dopadly.
A na knedlíky skutečně došlo. Tom chtěl, abych upekla kachnu a uvařila bramborové knedlíky s červeným zelím.
Trochu jsem z vaření měla obavy. Myslím, že mi nebudou stačit hrnce. Já jich mám ve svých dvou kuchyních hodně. A když to rozjedu, tak mi spíš chybí plotýnky, než nádobí. Tom vaří v termomixu, tak hrnců moc nepotřebuje. Termomix asi kachnu s knedlíkem a zelím neumí, když požádal mě.
Druhý den jsem se vydala na nákup. Chtěla jsem v nedalekých potravinách koupit kachnu. Tu tam neměli, jenom malé půlkilové kuřátko. Vypadalo spíš jako křepelka. Tak to by nám nestačilo.
Tom říkal, že se u nich běžně kachna nesežene, že ji Švýcaři moc nejedí. Kupují ji tam většinou Asiati a nyní také my. Museli jsme se vydat za kachnou úplně jinam. Tom zastavil u velikého obchodu, něco jako u nás Makro. Tam měli obrovské chlaďáky a bylo v nich, na co jsem si jenom vzpomněla.
Ale zrovna kachny tam měli pouze dvě a obě přes 3,5 kg. Vypadaly spíš jako krocan než kachna. Váhala jsem, jestli takhle velkou kachnu koupit. Kachnu peču přiklopenou a tak vysoké pekáčky ani zapékací mísy jsem u nich neviděla. Jenže Tom měl jasno: „A vidíš tady nějakou menší? Tak vidíš.“
Kachna byla na druhou stranu žluťoučká, takovou jsem u nás neviděla. U nás kupované maďarské kachny jsou sice chuťově dobré, ale jsou bílé a ty mražené asi trochu napumpované vodou. Hodně se spečou. Francouzská drůbež je u nich prý proslulá. Je dobře krmená a ekologicky chovaná. Dokonce říkal něco o hudbě, kterou jim pouští. Ale to se asi Tom dívá moc na televizi.
Tak už asi máme všechno. Francouzskou kachnu, švýcarské brambory, českou mouku, a pro zelí byl Tom v Německu. Budeme mít mezinárodní oběd.
Kachna se sice do zapékací mísy vešla, ale už se nedala přiklopit. Byla moc vysoká. Vymyslela jsem, že ji přiklopím alobalem. Naštěstí měli silný, který se netrhal a na pekáčku držel.
Kachnu jsem ještě ten den dočistila, odkrojila křídla, opláchla, osušila, zevnitř i zvenčí potřela solí a pokmínovala. Z křídel dělám výbornou kachní polévku. Pak jsem ji přiklopila alobalem a vložila na 40 minut do trouby zahřáté na 180° C.
Pak jsem teplotu stáhla na 110 °C a pekla ji 3 hodiny. Když jsem si šla lehnout, teplotu jsem snížila na 90 °C a pekla ji dalších 6 hodin. Ráno jsem se vzbudila a v domnění, že už musí být hotová, jsem ji vypnula, nechala v troubě a šla dospat.
Později se ukázalo, že skoro 10 hodin pečení tak velké kachně nestačí. Pekla jsem ji ještě další 3 hodiny na 120 °C.
Mezitím jsem si uvařila brambory na knedlíky a udělala knedlíky, které jsem prvně v životě vařila v tlakovém hrnci. Nouze naučí Dalibora housti. Nebojte se, nenatlakovala jsem ho. Nedalo se nic dělat, tlakový hrnec byl největší.
Docela se povedly.
Současně jsem vařila německé červené zelí.
Kachní polévka byla také mezinárodní. Kachna byla francouzská, zelenina do ní švýcarská a nudle české domácí od mé sestry.
Když peču kachnu pod skleněným víkem, musím jí ještě na vysokou teplotu dopéct kůrčičku. Pod alobalem se kůrka skoro udělala sama. Sundala jsem ho, zvýšila teplotu na 200 °C a pekla už jenom tak 7 minut.
Překvapilo mě, že z kachny se sice vypekl tuk, ale o moc se nezmenšila. Kachny kupované u nás se hodně spečou.
Knedlíky, zelí, kachna … vše hotové, můžeme servírovat.
Knedlíky jsem snědli, zelí také a kachny bylo stále hodně. Ještě v den odjezdu jsem dovařovala další sklenici zelí a další dva knedlíky. Přišlo mi to, jak v těch pohádkách…jestli neumřeli, tak to tam jedí dodnes.
Přidejte odpověď